Gentleman a Far East Band v Lucerně: Vibezzz!

Do Lucerny přicházím kolem desáté večer, toho času již má odehráno kapela Polemic a Martin Jondo. Z komentářů zjišťuji, že právě on byl dobrým začátkem a dokázal vskutku připravit publikum na následující koncert.

Pod pódiem se tísní téměř tisícový dav, první řady to s těmi za nimi nemají vůbec lehké a vzduch by se dal krájet. Koho však zajímá vzduch, když bubeník práskne do bicích, ozve se první saxofon a nalevo na prknech se zavlní tři překrásné čokoládové zpěvačky. Všichni zpozorní a jako jeden muž křičí. Přichází Hvězda. V bílém nátělníku (stejně jako vloni), černé čapce, obyčejný kluk od vedle, který s prvními slovy přesvědčí, že v něm něco vězí. Nazývejme to talent.

Každý začátek písně, bez doprovodu kapely, mě hladí svým sametovým hlasem – bohužel, v hudbě se potom jaksi ztrácí a rozpoznat text zdá se docela obtížné. Zvuk není dobrý. Rozhodně ne tak, jak sliboval velký kamión beden. Ale jsem v malinkém transu a tak tančím a příliš se nestarám, jak se tahle stránka věcí má.

Nicméně po vystřízlivění mi to jde na mysl čím dál více a vedle zvuku mě znepokojuje i Gentlemanova snaha o hrdelní chraplák, který od něj moc přesvědčivě nezní. Ale budiž, možná se tomu dá říkat vývoj. Tyhle pokusy zapomínám pokaždé, když se opět vrátí kluk se srdcem na dlani a do ticha notuje: „Everyone feel the vibez and I can see it in your eyes!“ Tenhle slogan mě rozněžnil během výstupu několikrát. Stejně jako půvabné vsuvky oněch překrásných éterických zpěvaček.

Zpívají se hity dnešní i minulé, zní pecky ze staršího alba Confidence i něco z nové desky Another Intensity. Na přetřes tedy přichází i Serenity, v současnosti zřejmě komerčně nejúspěšnější Gentlemanova píseň. Pomalý refrén střídá zvuk tvrdého roots, celé to zní jinak, než jsme my posluchači CD zvyklí, ale zní. Dav tyhle probouchané pasáže oceňuje, skáče, ječí, miluje.

Po více než hodině přichází první odchod. To si ale rozvášnění fanoušci nenechají líbit a celým srdcem, plícemi a bránicí volají svého gurua zpět. Místo něj nastupují tři temné královny a předvádějí vlastní show, která je… Nádherná! Samosebou se vrací i On. A konečně dává Intoxication, krásnou, oduševnělou věc, Myslím, že tou dobou zní také Runaway – poznávám ji jen matně, kapela do toho buší všemi deseti a refrénové „Ranevéééj“ zaslechnu jen proto, že je Gentleman provolává velmi hlasitě. Za chvíli by se jal zase odcházet, ale dav je nezastavitelný, neukojitelný a neustále chce „more music, more reggae“. A tak se opakuje scénář. Při písni Superior zpívá celá Lucerna a je vidět, že texty má zmáknuté. A také (konečně!!!) přichází Tranquility. Kvůli téhle písni jsem dnes tady. Něžná baladická romance. Sálem svítí ohně ze zapalovačů jako hvězdy noční oblohy. Zkrátka: „Everyone feel the vibez and I can see it in your eyes!“