Reportáž z New New! 2007 - část druhá

Sobota, section no. 3: Zmatky a ruchy, harmonie a klid, odzbrojující síla minimálního maximálna, uspokojení, uvolnění.

Od rána pociťuji znatelnou únavu a jsem možná i šťastná, že „nejhorší“ mám za sebou. Pátek mě zmohl, proto mi představa něžné japonečky a ambientního bloumání a posedávání lahodí víc, než by tomu bylo kdy jindy. Přes den musím bohužel opustit Brno a České dráhy mi udělují zradu, když ještě o půl osmé večer sedím ve vlaku. Tak tak stíhám slovenské duo Jamka, které poslední dva roky žije napojené přímo na roots of electronica v Londýně. Letmý pohled na publikum, je plno. Vedle mě postává krásná Tujiko, pokyvuje hlavou. Pokyvuje celý sál a já se snažím pochopit, v jakém rytmu. Disharmonie, ruchy, hluky. Z větší části mám pocit, že tihle dva se nesnaží jakkoli vzájemně sladit, či alespoň doplnit. Asi jsem příliš unavená. Po pátečních masakrech už mám ale nastavenou míru pochopení poměrně vysoko, Občas uslyším něco, co je mi příjemné. Asi ne vždy musí příjemné věci odpovídat standardu (haha, standard na NN! :D). Nic to nemění na tom, že moje duše volá po výrazně odlišnějších zážitcích. Dostane se mi jich ten den ještě takovou měrou, že se ze mě stává totálně šťastný a uspokojený člověk.



Jemná a roztomilá Tujiko Noriko zahajuje vystoupení, oživuje MacBook a hladí nás. Občas si připadám jako v Holywoodu. Objektivy, kamery, mobily. Cvak, bzzz a bohužel i blesk. Lituji ztělesněnou nevinnost, když musí svým obličejem odrážet takovou palbu. Nepochopitelné je, že toto přichází z objektivu téměř jediného člověka. Snažím se na to nemyslet a oddávám se proplouvání sametem, fluidní muzikou, hudební něžností, příjemnou ženskostí. Ambientem ochucený japonský elektropopík mi konečně přinese to, po čem už tak dlouho volám. Relaxaci a uvolnění. Na projekci poznávám srdíčkově-obláčkové malby Petra Cabalky s uměleckým pseudonymem Peboycaba (www.myspace.com/peboycaba). Nutno dodat, že společně s vystoupením Tujiko Noriko tvoří dokonalý celek. S medovým úsměvem na tváři jsem si tuhle postavičku oblíbila. Při odchodu z pódia mírně klopýtne, což hned omluví úsměvem a tím si mě definitivně získá. To vše, aby se vrátila k přivřenému laptopu a přidala další píseň. Komorní atmosféru střídá obrovský aplaus. Pokud Vás zajímá, jak to na Flédě vypadalo klikněte

Po výletě do mlžných údolí podél čajových potůčků vyrážím mezi osazenstvo Flédy. Sobota byla divácky nejúspěšnější. Všude vládne maximálně pohodová atmosféra. Murcof už postává opodál, Tujiko i její kamarádky bloudí zalidněnou Flédou a já marně přemýšlím, proč není k dispozici víc prostoru k sezení přímo před stageí.

Na scénu přichází Murcof a zabírá místo vpravo na pódiu. Čapka, kamenná tvář, pozvolné hučení. Brněnský buran, který se nezdráhá pořvávat všude kolem, když už zaznívají první kradmé tóny z laptopu mexického skladatele. „Pšššššt!!!“ Pochopila jsem, co to znamená slyšet jeho hudbu při dokonalém zvuku. Moje tělo se stává betonovým útvarem a kolem páteře je námraza. Charakter Murcofovy hudby je asi zbytečné popisovat. Zvuky se tady rozhodně nemrhá a o to mají větší sílu. Výlet do Cosmu má na mou osobu totálně odzbrojující účinky. Maximálně minimální přístup, dokonalý zvuk, citlivá kompozice. Ne, nečekala jsem nic jiného, možná mě jen vyděsilo, jaký má na mě Murcofova hudba účinek. Katarze a totální dokonalost. Konec je vadou na kráse. Murcof zaklapne notebook, aby odešel, sklidil nejmasivnější potlesk namlsané Fledy a už se nevrátil. Pořadatel nám vysvětluje Murcofův postoj k dané situaci. Tento koncert byl pro něj již uzavřenou záležitostí, krom toho měl vypnutý počítač. Mrzí nás to, ale odpouštíme. Znovu musím přemýšlet nad tím, jak NN! hodinové výstupy u headlinerů nesluší.



Je čas dát si oddech, tohle bylo psychicky náročné. Mě osobně již v tuto chvíli festival NN! zcela uspokojil. I kdybych se v tuhle chvíli odebrala domů, budu se mít dlouho z čeho vzpamatovávat. Proč bych to ale dělala, když na scénu mají přijít Elektrabel a Insect Elektrika?

Murcof mě poměrně vysál, proto na Elektrabel přicházím později. Toho dnes musím litovat. Vkusné techno doplněné vokály charismatické zpěvačky na mě působí úžasně povzbuzujícím dojmem a já mám i po tom všem zase chuť pařit! Než ale stihnu vyřešit situaci ohledně pitného režimu, Elektrabel střídá sympatické duo Insect Elektrika (www.myspace.com/insectelektrika).

Po plátně se rojí hmyz, a já se proplétám minimalovým bubláním a třesením. Na poli rovných beatů a techna nejsem nijak zkušená, proto prožívám osobní oslavu, když se připojím ke zbylým aktivcům a připojím se. Trsáme. Super! Objevila jsem Ameriku. Minimal mě baví. Tihle dva určitě. Vzpomínám na rozohněné debaty, kterých je plný internet, že v ČR minimal nemá co dělat, že je to nuda. Nechápu. Let´s go Berlin, not techno :) Vlním se, ale síly nestačí. Mám přece jen téměř za sebou třetí den a zívám. Zvládnu to do konce a běžím pro kabát. Nakonec to není hudba ale přeplněný brněnský rozjezd, co mi málem nedovolí dožít se posledního dne festivalu. Nakonec přežívám a totálně přemožená otvírám i já svůj laptop a s ušima zacpanýma sluchátky konečně usínám. Ano i po tom všem. Asi i proto se moje tělo probouzí až o půl čtvrté odpoledne v poslední den festivalového řádění, duše se však probouzí mnohem později.

Neděle, section no. 4: Náročný odpočinek, jednota hudebního a vizuálního, domů.
No, co mám povídat, mám co dělat, abych se vůbec dokopala čtvrtý den v řadě na Flédu dojít. Vstup přes bránu už se jeví jaksi rodinně, pořadatelé mě poznávají a osloví jménem, máváme všude kolem sebe, vydrželo nás málo. Jako kdyby všichni přítomní prošli nějakou zkouškou. Tahle situace je úsměvná. Kam až jsme to sami sebe při honu za kulturou a zábavou zahnali. V krku tuším angínu, proto na baru vyzvednu čaj se slivovicí a tradá do sálu na filmy.

New New! festival navštívila dvojice rakouských tvůrců z rodiny SixPack Film. Reportáž mojí kolegyně Obsession z minulého ročníku (klikej na www.poslouchej.net/3670-Ohlednuti-za-Festivalem-New-New-2006.html) mě připravovala na neobvyklé zážitky, proto jsem se raději předem informovala o tom, co mě čeká.

Jako první uvedl svoje filmy Josef Dabernig. Jogging. Muž řídící svoje auto středem odosobněné krajiny. Prázdná dálnice jako produkt člověka a vkrádající se pocit, že do těchto končin nemohla lidská existence přinejmenším posledních pár let vkročit. Psi roztroušení po celém okolí. Lidstvo snad vymřelo? Vše dokresleno minimalistickou hudbou Olgy Neuwirth. Aquarena, další film Josefa Daberniga a jeho ženy Isabelly Hollauf. Obrazy veřejného bazénu umístěného uprostřed města, plavající žena, fontánky a trysky. Přednes městské vyhlášky, která se vody přímo dotýká, plavající muž. Má to vtip, ale jakékoli interpretace se zdráhám. Pro mě osobně větší úspěch než kousek předešlý, i přes první odcházející návštěvníky.

Na scénu přichází Michaela Grill, aby uvedla snímky, které vytvořila za vydatné spolupráce s Martinem Siewertem, který se postaral o část hudební, která se mě osobně jevila od stránky obrazové neoddělitelná. První přichází Monroc, fotografie objektu v zasněžené krajině prochází fúzemi,vytrácí se, aby ji vystřídaly jiné obrazy, souznění s hudbou je velice příjemné, jedná se o snímek abstraktnějšího rázu. Cityscapes, město snímané přes jediný efekt, pro mě osobně obrazově méně zajímavé (až na výjimky), opět musím pochválit hudbu.

Celkově mě filmová sekce nijak neodrovnala a bližší mi byla rozhodně tvorba Michaely Grill a Martina Siewerta, což bylo dáno pravděpodobně ambientní povahou hudby.

Nebudu zastírat, že konec projekce už byl pro mou osobu jistým vysvobozením. Vedlejší scénu sice hned ovládla afterparty, ale tohle už nebylo nic pro mě. Ne pro vyčerpanou a plně uspokojenou dušičku, která měla co dělat, aby vůbec unesla všechno to New.

V úvodu prvního dílu reportáže jsem nazvala po vzoru dostupných fór a webů New New! festival jako kulturní akci podzimního Brna. Jakkoli nesnáším zaběhnutá klišé a vzory, které napadají prostředí internetu jako virus, musím tomuhle tvrzení dát za pravdu. Bylo to New, bylo to neopakovatelné, plně obohacující, přestože vyčerpávající. Co se týče dalšího ročníku, nebudu o své návštěvě váhat ani minutu a budu jen doufat, abychom se při současném trendu na Flédu vůbec vešli. Dovedete se představit takovou experimentální halovku?