MUSIC V9KEND - electronic day

Horkou jehlou sešitá tiskovka, jejíž obsah která asi málokoho zaskočil, přišla vprostřed února. Značná část partypeople, která by naplnila a snad i zaplatila pekelně drahý Veletržák to při ztrátě jmen Timo Maas a M.A.N.D.Y. vzdala. Časem se rezignovalo i na druhou stage v Abatonu, kterou by určitě bez problémů utáhli Machine Funck a kdo ví, jestli se v kině Aero promítání filmu Kontrol o Ianu Curtisovi z Joy Division konalo. I tak zůstal v9kend multižánrovou událostí, jejíž prostřednictvím se konečně do Prahy pracovně podíval Dj Krush a další, nepříliš zdomácnělá jména, zorala částečně zastydlou půdu našich zvukových receptorů inspirativní dávkou původní tvorby, mixážního umu a turntablismu.

People who like Apparat also like Ellen Alien
První noc víkendu byla více či méně meeting pointem fanoušků Apparata a Ellen Alien. Milovníci elektroniky, vizionáři,technaři, emaři, eklektici i příznivci breaků jejich jména obvykle vyslovují jedním dechem. Jejich společný opus Orchestra of Bubbles, který přitáhl tolik lidí směrem k berlínské scéně tady živě zazněl v létě. Dobrou zprávou pro fanoušky je, že už teď se Apparat těší na své příští letní vystoupení na SOL. Doufejme, že to konečně bude i s celým bandem. Poznámka „live in concert“ u jeho jména ve mně zprvu zažehla nemalý plamínek naděje. Asi jsem nebyla sama, kdo v době informačního bezčasí propadal nadějím, že uslyší také skvělého vokalistu Raze Oharu.

Ale nepředbíhejme.
Do Abatonu jsem dorazila krátce před jedenáctou a než jsem se stihla rozkoukat, klikaře Alu se Subsistem střídal přítelíček Joshek. Nálada v klubu byla příjemně přátelská a plná očekávání. Abaton jsem tu noc navštívila poprvé, ohromila mě rozlehlost celého prostoru, industriální jednoduchost a především masivní zvuk. Zatím nebyla návštěvnost nikterak velká, v místnostech se mohlo v tu chvíli pohybovat asi 3OO návštěvníků. Po návratu do šaten následovala návštěva baru, který potěšil lidovými cenami a především bleskovou a velmi kvalitní obsluhou. Plastové sklenice na long drink jsou vhodnou alternativou skutečným sklenicím a odporným dvoudecovým kelímkům plným ledu, které padají, jen se na ně člověk křivě podívá. Kéž by se v tomto ohledu inspirovala Roxy.



Okouzleně procházím celý prostor a říkám si, že příští Czechpoint musím navštívit. Čtyři stage v plné parádě musí být vážně něco. V onen pátek se z té druhé linula jen reprodukovaná hudba a přilehlý bar už byl v jednu hodinu po půlnoci zavřený. Škoda, škoda. Abu s Nailerem na akci byli, ale ne jako vystupující. Během noci by se snad i druhá stage dobře zaplnila těmi, koho Ellen ani Home nezaujali. I proto se klub asi vylidnil tak náhle.

Na parketu to mezitím začalo konečně trochu víc žít, před půlnoci přibyly ještě zhruba dvě stovky návštěvníků a já měla radost z toho, že luxusní underground dokáže i u nás naplnit klub. Proklatě nadějný dj Joshek to vzal docela zostra, na e-clah electru s dávkou minimalu s přehledem utáhl parket plný lidí. Set byl hodně taneční, ale zajímavý i poslechově. Volím druhou variantu. Zatímco on kraloval dlouhému zadnímu pultu zastavěném djskou technikou, začal se na předním pultu pomalu chystat Apparat. Oproti Joshkovi si vystačil jen s málem. Nevím, kdo měl ten večer na starosti videoprojekci, ale na dvou projekčních plátnech a dvou lcd obrazovkách kdosi odváděl velmi dobrou práci.

When it happens it moves all
Apparat převzal otěže v podstatě nenápadně, pánové si potřásli pravicemi a pak to začalo kmitat v docela jiném tempu. Po krátkém hlukovém intru Sasha nasadil nečekaně breakový spodek. To, co následovalo v další hodině se dá nazvat jako kolektivní soundgasmus pod vlivem jediného stimulantu dovezeného z Berlína. Češi, Němci, sjetí i naprosto střízliví, vprostřed zběsilého tance, či konsternovaného zírání se namotávali na jeho virtuozitu. Zvlášť mě pobavil pohled do publika, kdy spousta lidí chytla rytmus, i Apparatovy pohyby trupem. Ale jen jeden člověk přesně věděl, co dělat s rukama. Zato někteří tancovali třikrát rychleji, než měli. A jak Apparat stále víc dával stále víc ochutnat ze svého nadání, člověka napadá: a je to génius. Génius! a můžu si to zařvat pěkně od plic.



Jenže to ani moc nejde, člověk upadá do snů když si představí, že by navíc zpíval a měl kytaru u pasu. Live act nebyl ani trochu měkký, blížilo se to spíš kararzi. Slovo beat naplňovalo svůj význam. Po první takové dvacetiminutové sadě teprve udělal nějaký čas na pořádný potlesk původci té zvukové masáže. Stačila zaznít i titulní Turbo dreams. Prohazoval námi  v té zvukové sluji nespočet zvuků valících se na mnoha osách, až jsem začala výsledek nepříjemně cítit v uších. Byla 3-4 metry od mocných beden zavěšených na konstrukci a ten průvan byl znát. A to mě ještě čeká bezmála deset hodin tohoto eventu. Dalo to práci, ale proklestila jsem si cestu k toaletám o patro výš a než prorážet dav, seběhla jsem ještě schody k zavírajícímu se druhému baru, intenzivně vzpomínaje své špunty do uší (sice obyčejné, leč alespoň nějaké) kdesi doma.

Vracím se, a je tu hypnotická věc s mužským zpěvem. Trochu depresívní náladu pak rozřízne s Fractales. Přesně tak to znělo. Guma odrážející se od tvrzeného dřeva se na každém suku rozprskne s novou barvou a směrem. A repetitivní kudrlinky k tomu. Mazec.



Apparat začal před zhruba sedmi lety jako techno dj a brzo se vyšplhal nejsofistikovanějším hrotům této vlajkové lodi taneční hudby. Zážitek do klubu, na festival i na doma. Tentokrát jsem to po závěrečném potlesku musela jít rozdýchat. Žádné velké poklony, ruce nad hlavou. Jen jednou je zvedl a přes pult objal Ellen.

Abaton má tu výhodu, že prostor před barem má dost místa jak na stoly, tak na postávání, a člověk se může docela slušně zaposlouchat do toho, co se děje za zdí a přitom konverzovat. Ellen slušně navázala, ale pak tempo zmírnila natolik, že mě nemrzelo na chvíli odejít. Na její set jsem se párkrát vrátila, ale jako ve výsledku většinu lidí, ani mě její porce hudby moc nezaujala. Byl to takový deep-house minimal, ale co já vlastně vím :-)



Krátce poté, co dohrála se přidala k Sashovi u fotbálku. V předbaří mi bylo příjemně a tak jsem se ani nezajímala co dělají technaři. Je fakt, že to vzal Home poctivě, jako jediný hrál ten večer jen z gramců a hrál snad i dobře, jen to schranznuté techno mi spíš přišlo jako dramaturgický krok stranou, nežli nápad hodný pochvaly. Lépe bych si dokázala představit snad taky původně zamýšlené Midi lidi. Chuť mi ale vylepšili Weki Djs se kterými se na pódium také vrátil smysl pro humor a nápaditost. Pro jakýs takýs tanec už bylo všude kolem dost. A pak? No pak se šlo spát!