Cybertronic: Máme toto opravdu zapotřebí?

Musím uznat, že snahy českých promotérů jsou rok od roku větší. Snaží se k nám vozit hvězdná jména, vyrovnat se tím alespoň trochu zahraniční konkurenci a v rámci možností tak uspokojit české fanoušky. V těchto šlépějích se rozhodli pokračovat i pořadatelé brněnského Cybertronicu. Ti se totiž rozhodli, že uspořádají akci, na kterou jen tak hned někdo nezapomene a vězte, že se jim to vskutku povedlo: na neuvěřitelný zážitek ze dne 25.4.2008 společně se mnou bude ještě dlouho vzpomínat minimálně další tisícovka návštěvníků. Pokusím se atmosféru Cybertronicu IV popsat očima řadového návštěvníka, který si přišel užít celonoční party, netušíc, jaká překvapení ho čekají.



Okolo deváté večerní vstupuji na hlavní stage a první dojem z ní není vůbec špatný: právě hraje Lucca, jejíž set od samého začátku šlape jako švýcarské hodinky. Poloprázdnou stage ignoruji a tento fakt přikládám logicky brzké večerní hodině a v klidu se zaposlouchávám do Lucčina elektro-minimalového setu. V pozadí se vesele pohybují a pohrávají si s očima publika pěkně barevné projekce a lasery vše dolaďují do té správné atmosféry. Lidí pomalu přibývá a já se začínám těšit na následujících sedm tanečních hodin, které mám ještě před sebou.

Ve 22:00 přesně podle line upu Lucca předává žezlo kolegovi Hydrophonicovi. Jeho DJské umění jsem neměla možnost dlouhou dobu slyšet. Moderní techno sound a jeho příjemný poslech mi ale kazí první rušivý a velmi podezřelý element v podobě velkých štaflí v pozadí. Jacísi chlapíci stahují celou projekci za DJem ze scény a za několik málo minut zmizí z mého zorného pole i lasery. Po stáhlé projekci zbyla pouze černá díra a prázdno a Hydrophonic přetahuje svůj set již více jak o hodinu. Společně s přáteli žertujeme, že dnes již žádného jiného DJe neuslyšíme a ještě se tomu hloupě smějeme. Úsměv nám stuhnul na rtech v okamžiku, kdy jsme zjistili, že se žert stal skutečností. V éteru jsme zaslechli, že DJ Orbith nedostal zaplaceno a tím pádem nevystoupí. Začínám se bát nejhoršího. Když nebyl zaplacen Orbith, co potom teprve zahraniční hosté?



Po minimálně dvakrát tak delším Hydrophonicově setu přichází na scénu Ladyee Jane. Začínám doufat v naději, že se vše v dobré obrátí, když DJane snad ani ne po čtyřech zahraných deskách se zklamaným výrazem opouští gramce. Důvodem jsou otřesné technické podmínky, které jí znemožnily standardně a plnohodnotně zahrát.

Je půlnoc a párty, která by měla být tou dobou v plném proudu, zřejmě končí. Rozsvícená světla a ticho přehlušuje protest všech přítomných. Dožadování se dalšího pokračování akce vrcholí, když se odpojují a odklízí gramce z hlavní stage. Publikum dává silně najevo svojí nespokojenost hutným pískotem a házením kelímků a dalších komponentů směrem k pódiu. Po několika okamžicích se k radosti „partypeople“ gramofony vrací na scénu a ztracenou náladu se snaží rozhýbat Marcco - Imp. Návštěvníci vděčně přijímají jeho přítomnost, i když očekávali příchod zcela někoho jiného.

Smířená s tím, že ani jednoho ze zahraničních hostů neuslyším, jsem o to víc šokována, když vidím jak přichází na scénu jedna z hlavních hvězd večera Steve Angello. Steve přistoupil k dané situaci naprosto profesionálně a bez jakéhokoliv náznaku nespokojenosti začíná hrát set v duchu house a elektra. V tu chvíli ale ještě netuší, že se na něj za malou chvíli zřítí kus stropu, který zničil gramce a aparaturu.



Vzhledem k nudnosti Angellova setu mezitím zbytečně vyhlížím na La Grottě Agenta, kterého jsem tam zahlédla coby otráveného chlapíka v „davu“, který se za gramofony tu noc vůbec nepostavil, stejně tak jako několik dalších domácích kolegů včetně Orbitha. Znechucená nad celou situací se vracím zpět do „Laser“ hall.

Kupodivu zjišťuji, že dorazil i Darren Emmerson. Ten rozhýbával ospalé a nepříliš početné publikum svým typickým, pomalejším technem. Při poslechu se nedalo nevšimnout jeho častých nesrovnalostí v mixu, ale při dalším přemýšlení mi dochází, že tyto chyby nemusí být jeho vinou vzhledem k otřesným technickým podmínkám. Jehla zřejmě odskakovala při sebenším pohybu od desky a tak oceňuji, že byl Darren ochoten vůbec vystoupit i za cenu mírně nekvalitního setu, který byl alespoň živější než set Angellův. V pár momentech se mu dokonce povedlo zvednout ruce partypoeple a probudit stále skomírající atmosféru.


I když tedy dvě hlavní hvězdy dorazily, po hudební stránce mě ani jeden z pánů nepřesvědčili. Jejich vesměs vlažné sety publikum příliš nerozhýbaly a tak mi při pohledu na poloprázdnou stage, a na ní se těch několik málo desítek pohupujíc zklamaných tanečníků, bylo stydno za celou Cybertronic crew a ani jsem se nesnažila domýšlet, co si v tu chvíli mysleli pan Angello s Mr. Emmersonem o úrovni české taneční scény. O půl páté následoval hbitý techno setík M. Scubermana, kterému se povedlo Boby centrum na poslední chvíli alespoň trochu vzkřísit.

Co dodat na závěr? Myslím si, že je zde už veškerý komentář vcelku zbytečný. Každý si udělá o této akci určitě svůj vlastní obrázek. Obrázek o akci, která zklamala a okradla okolo tisíce platících návštěvníků, zostudila českou taneční scénu a připravila o zážitek a honorář většinu bookovaných DJs.