Desáté vystoupení Nicka Cavea v Praze

Předposlední koncert Nicka Cavea se nesl v duchu sólového vystoupení, a aby jednotvárnosti, která je v jeho případě beztak představou iracionální, nedal šanci, sobotní koncert odehrál za podpory kapely The Bad Seeds, jež je sestavena z věhlasných muzikantů. Jejich umění se takřka harmonicky doplňuje s charismatem Nicka Cavea, a tak není divu, že setlist byl z velké části poskládán ze skladeb z nového alba "Dig, Lazarus, Dig!!!", jež ostatně bylo příčinou pražského zastavení. Ona důvěra v sílu nového materiálu je určitým ukazatelem směrem ke kvalitám, jež jsou v jejich případě nesporné.
Ještě předtím, než skladby z nového alba rozezněly prostor arény však její akustiku testovala neméně originální předkapela, sestávající z dvojice Eda Kueppera & Jeffreyho Wegenera. Originální zejména proto, že si pánové vystačili pouze s bicími, kytarou a mikrofonem. Začátek jejich hraní jsem bohužel nestihnul – spiklenecky jsem se tou dobou usmíval zpoza okýnka líně se po kolejích ploužící tramvaje, slunci, jež právě zapadalo a dobře dělalo. Tenhle večer bude totiž patřit temnotě. Nicméně myslet si, že Nick Cave je pouze vládce temnot, je mylné. A jak moc, nám předvedl krátce po deváté hodině.

V tu chvíli se totiž rozezněla Night Of The Lotus Estere, jíž zahajují každé vystoupení této koncertní šňůry a ihned po ní následovala titulní skladba aktuálního alba Dig Lazarus Dig!!!, podpořená promítáním přebalu desky na plátno v pozadí. Vzduch tak krájely tóny spíše svižnějšího charakteru a rovným dílem i mohutná světla, která však na chvíli ustoupila v následující skladbě, kterou byla známá Tupelo. Tento výlet do minulosti totiž doprovázely na plátnech mraky tmavých barev, věstící bouřku a přívaly v tomto případě nikoli deště, ale emocí, a to emocí typicky Caveovských. S hlavou zakloněnou, dívajíc se do ohromného prostoru pod stropem haly, nad charakteristickým obdélníkem nad jindy ledovou plochou, měl jsem chvílemi pocit, že v souvislosti s oním prostorem, jehož prázdnota byla v ostrém kontrastu s plochou dole zaplněnou hudby chtivými posluchači, přesně rozumím zábleskům těžkých nálad plynoucích z textů o Bohu, či spíše Lazarovi, lásce, či spíše sexu a smrti.

Napětí, jež z emocí vychází bylo silné, byť dle reakcí skalních fanoušků sobotní koncert nebyl tím nejlepším vystoupením, z těch u nás proběhnuvších. I tak si Cave pohrával s davem. Stačilo pár teatrálně vyznívajících gest, či přejít před odposlechy a proměnil se ve skutečného vládce. Což při skladbách s klidným nádechem bylo potřeba. Skladby jako Moonland nebo Into My Arms tak získaly punc nejsilnějších zážitků večera. K těm ovšem patřily i momenty, kdy se Cave rozvášnil, kopal letmo do vzduchu, přebíhal po pódiu a nějaká padesátka, což je číslice určující jeho věk, mu byla evidentně ukradená. Vtipně rovněž působil vzkaz Polákům, v němž se omlouval za skutečnost, že aktuální turné se jejich zemi vyhne. I to je zřejmě důvodem, proč bylo na pražském koncertě poměrně dost cizinců, právě z řad polských sousedů.

Menším mínusem byl ne úplně dokonalý zvuk, ale i tak odehráli Nick Cave společně s Bad Seeds koncert kvalitní a po před krátkým časem proběhnuvší show Kylie Minogue, ukázali, že Austrálie má jako kontinent co hudebně nabídnout.