Ian Void: Nedokážu žít bez hudby

Ian Void se na techno scéně pohybuje už mnoho let. Počátkem 90. let začíná hrát a otevírá i vlastní klub, kde pořádá úterní techno akce pod názvem The Abduction.

„V roce 1994 jsem rozjel s několika přáteli vlastní klub pod názvem The Abduction. Začínali jsme s úterními akcemi, ale ty byly čím dál více oblíbené a tak se zde párty pořádaly častěji. Dokonce jsme se spojili s jednou partou z Portsmouthu zvanou Hypnotic State a i díky nim jsem získával hraní na jiných místech, jako byly třeba Voodoo, Velvet Underground, Rhythm Factory… Spousta těch míst už dnes neexistuje, je to škoda, zažil jsem tam opravdu vydařené párty.“

Ian také díky vlastním akcím mohl poznat mnoho zajímavých lidí z taneční scény, jako jsou třeba Colin Dale a Colin Faver. Právě tito dva Iana dlouho ovlivňovali a možná i díky nim se rozhodl věnovat se hudbě profesionálně.

Ian také navrhl a pomohl zrealizovat legendární techno akce v klubu Geushky. Tyto party se rozběhly roku 1995 a během následujících osmi let zde hrálo mnoho významných umělců, jako Umek, Dave Clarke, The Advent, Derrick May, Adam Beyer…. (pro mnoho z nich to bylo vůbec jejich první vystoupení v UK). Geushky bylo z pohledu mnoha DJů snad nejlepší undergroundové místo v UK. V období jeho největší slávy Ian také získává první nabídky na vystupovaní v cizině.

„Moje první vystoupení v zahraničí bylo v Normandii ve Francii. Byla to senzační party na zámku, byl jsem tam s celou Geushky crew, moc rád na to vzpomínám. Brzy nato jsem dostal pozvání hrát na akci Groove Patrol v Brazílii a Terror Inc v Kanadě.“

V roce 1999 Ian založil label Geushky Recordings, který fungoval další čtyři roky a se kterým je dodnes spojován. Po této době label bohužel zanikl, i když za dobu jeho působení zde vyšlo mnoho skvělých desek – od producentů, jako jsou Marco Lenzi, Umek, Stanny Franssen a Chris Liebing. První deska, která na Geushky Recordings v roce 1998 vyšla, byla samozřejmě z dílny Iana a jmenovala se The Wedge / According. Ianovy tracky se také objevily na CD kompilacích, které vydali Mauro Picotto a Carl Cox – live in Detroit. Do současné doby Ian vydal asi kolem 15ti desek a 6ti remixů na mnoha více či méně známých labelech.

„Za nejzdařilejší asi považuji spolupráci s Chrisem McCormackem, respektive remix, který jsem pro něj dělal, je asi mým nejlepším producentským počinem. Vyšel v roce 2000 a dodnes je o něj docela zájem, lidi mi píšou maily a ptají se, kde by mohli tuto desku sehnat. Další desky, na které jsem hrdý jsou remixy The Four Seasons a Just and Huhsovitz Remix."

„V roce 2005 mě potkaly samé problémy, pracovně se mi nedařilo, odešel jsem od manželky, přišly komplikace s distribucemi a vydavatelstvími. Bylo toho na mě moc a já už nějak neměl sílu ani energii v hraní pokračovat. To mě doslova donutilo k pauze, i když – nevím, jestli mám říkat „pauze“, nevěděl jsem totiž, jestli se k hraní ještě vůbec někdy vrátím… Trochu jsem si potřeboval srovnat věci v hlavě a hlavně si odpočinout. Jenže po nějaké době jsem pochopil, že hudba je už nedílnou součástí mého života a já bez ní nedokážu žít. Proto jsem se rozhodl navrátit a začít znovu…. Hodně mi ale to období přineslo, dost věcí jsem si uvědomil, potkal jsem nové lidi, kteří mi dost pomohli."
Po dvouleté pauze se tedy Ian vrací na scénu a s novou energií se doslova vrhá na celou řadu projektů, které si naplánoval. Ian také zakládá nový label – Intravenous Cuts a hned zde vydává nové desky.

„Intravenous Cuts je vlastně takovým pokračováním Geushky, je to label, jehož cílem a zaměřením je vydávat co nejširší spektrum taneční hudby. První deska tohoto labelu pochází ode mě a Martyna Hare, remixy vytvořili DJ Mika a Carl Falk.“