Bubbles: Minimalová ikonka Prahy

Ti z vás, kteří si vesele podupávají do rytmů plných toho vrzání, skřípaní a další změti zvuků, jistě dobře vědí, že s minimalem to u nás není jen tak. Klubovky bychom mohli spočítat na prstech a ódy na tento hudební styl hledáme mezi publikem trošku s potížemi. Po ukončení party MiniLab (RIP) patří moje pozornost už jen jeho bukanýrské kolegyni Bubbles, pořádané duem Insect Elektrika. Po posledním českém dílu volba tentokrát padla na velmi speciálního hosta z Německa - pána, který se může pyšnit vydanou produkcí například u labelu Kompass Muzik, Philippa Wolgasta.



Klidně veřejně přiznám, že Bukanýr patří mezi moje TOP kluby v Čechách vůbec. Proč? Kvalitní zvuk, příjemná obsluha a hlavně program, ze kterého si snad každý měsíc vyberu minimálně dvě party. Zřejmě se budu opakovat, ale minimal opravdu potřebuje dobrý zvuk, protože jinak se ozývá pouze změť čehosi a to mu na jménu u nás rozhodně nepřidá. A právě ten útulný houseboat, který momentálně kotví pod Štefánikovým mostem, je této hudby určitě hoden. Onu sobotní noc jsme na místo dorazily kolem desáté večerní, kdy parket zahříval DJ Tomics, kterého mám zafixovaného spíš pod kolonkou progressive. Tentokrát však svůj set přizpůsobil noci a vůbec se tohoto úkolu nezhostil špatně. Přihodil skladby ve stylu příjemného minimal houseu, třeba Mr. Decay od Guie Boratta…a mě osobně samozřejmě nejvíc potěšil Sashovým Invol2ver editem Apparatovy skladby Arcadia :o)

Kolem půl dvanácté už ale začaly padat první tóny residentů večírku, pánů známých pod jménem Insect Elektrika. Tentokrát nešlo úplně o live vystoupení, ale o klasický set s nějakým tím přibarvením pomocí nejrůznějších mašinek, se kterými si kluci velmi dobře rozumí. Skrytým esem v rukávu byl ještě jeden člen projektu Carl Exe, který také přiložil ruku k dílu. Oproti Tomicsovi jsem začala cítit více toho německého soundu a nějaké ty zvuky z labelu, kde mají z matematiky nejraději odečítání (m_nus, of course). Ke konci setu však bylo ale předhozeno něco, co bych absolutně nečekala a co mě zároveň velmi potěšilo a zahřálo – nádherná skladba s pronikavým vokálem od Rennieho Fostera – Devil’s Water. Teda pánové, to bych nečekala :o)



V jednu hodinu ranní už ale přebírala kormidlo hlavní hvězda večera, pan Philipp Wolgast. Nasadil hutným minimal technem a až po půlhodině nám dopřál trošku oddech minimalkem ve stylu umělců Franclin de Costa, Suedmilch nebo Boris Brejcha. Na to, že to byla jeho premiéra se Seratem, nepůsobil vůbec nervózně a hraní si velmi užíval, stejně tak jako slušně zaplněný parket :o) Postupně přihodil ještě třeba skladby od Heinricha & Hirtenfellnera nebo Harryho Axta. Philippa měl střídat další bukanýrský resident, z jižních Čech pocházející Awacs. Philipp si ale hraní užíval tak moc, že Awacs musel ještě půlhodinku počkat :o) Když se konečně dostal k pultu, nastala další skvostná hudební etapa. Skladby jako Martin Buttrich – Hunter, Heartthrob – Signs nebo Mathew Jonson – Marionette (Adam Beyer remix) rozhodně neurazí a ještě když neslyšíte ani jednu chybičku v mixu, bravo! Lidé se však začali postupně vytrácet a čas tentokrát utíkal snad dvakrát rychleji a najednou ty obrácené bukanýrské hodiny ukazovaly šestou ranní, tedy brzký odchod. Stejně jako z květnových Bubbles jsem odcházela hudebně velmi spokojená, díky kluci!