Vrátím se ještě trošinku do minulosti. Mistr Eric Prydz je pro mne totiž něco jako bůh. V dobách, kdy ještě většina Čechů objevovala hit Call on me, lítal jsem po internetu a sháněl nějaké informace o jeho projektech Pryda, Cirez D nebo Moo. Kdo pamatuje tuto dobu tak kolem roku 2004, ví, že to bylo doslova nemožné. Hity jako Aftermath, Human Behaviour nebo Lesson One se objevily jako by odnikud a jediné, co internet v té době znal, byl již zmíněný hit Call on me. Eric ovšem v práci neustával a škála tracků, které až do dnes pod různými pseudonymy udělal, je opravdu veliká. Electro house, house, techno, ale i chill out, to je Eric Prydz. Postupem času se ale z anonymního génia stala super star elektronické hudby a zabookovat tohoto DJe je v současnosti věc skoro nemožná. Představitelům Meccy se to ovšem podařilo a tak se nedalo jinak, než sbalit svých pár švestek a vypravit se z Oxfordu do Prahy.
Z mnoha důvodů jsem ani sám nevěděl, co čekat. Zaprvé jsem Prydze neslyšel více než rok, naposledy v Leedsu, kde hrál na studentské párty ve studentském klubu. Předtím na Global Gatheringu, z této párty se vzpamatovávám dodnes, protože to byl jeden z nejlepších setů v mém životě vůbec. Další z věcí, na které jsem byl zvědav, byla ta, jak české publikum vůbec Erica přijme. Média na nás sice chrlí pecky jako je Proper Education nebo Pjanoo, ale jak je známo, sety jsou vždy o něčem jiném. Netřeba připomínat také fakt, že tento víkend byl doslova hvězdný co se parties v Praze týče. V jeden den Prydz a Dubfire, druhý pak Paul van Dyk nebo Tocadisco v O2 aréně. Otázek bylo mnoho a já se tedy vydal do holešovického klubu Mecca.
O tom, jak klub vypadá, asi nemá cenu se více rozepisovat. Zařízení klubu je na vysoké úrovni a ceny pro normálního smrtelníka, co nežije v Praze, vysoké. Tak trochu mě překvapilo komorní prostředí před klubem. Žádná fronta, jen pár security chlapíků v sáčkách, dva automobily Hummer a nějaká ta dekorace, toť vše. Vážně zde dnes hraje asi nejlepší house producent současnosti? Se zděšením jsem tedy vešel do klubu, kde v tu dobu žhavil cd-playery DJ Tommy Rogers. Mám-li být upřímný, nic pro mě. Nechci se tímto vedení klubu nijak dotknout, ale bylo vidět, že na DJs, kteří měli Erica doplňovat, se snažili vážně ušetřit. Ono se není čemu divit, neznám cenu, za kterou se Prydz bookuje, ale tuším, že se pohybuje někde v desítkách tisíc euro. Klub byl v tu dobu ovšem skoro úplně prázdný, což mě dosti překvapilo a nebudu zastírat, že jsem se hodně bál o to, aby dnešní noc neskončila fiaskem.
Někdy po půlnoci převzal otěže další z residentů Meccy, DJ Lafayette. Jeho set byl dobrý, což o to, pár hitovek jako The Shapeshifters – Lola´s Theme v Re-Editu pro rok 2008 nebo moje srdcovka David Penn – Yours rozhodně potěší, ale spíše než na paření do klubu by se mi jeho set líbil někde v rádiu nebo jako set na poslech doma. Já ovšem tyto chvíle trávil na druhé stage, kde byl přenášen zvuk ze shora, člověk si mohl pěkně sednout a popovídat s přáteli. Kolem druhé hodiny jsem se odhodlal a šel se podívat na hlavní podium. Nutno říci, že se Mecca docela slušně zaplnila, ale i tak bych čekal větší návštěvu. Bohužel, jak jsem již zmínil výše, tento víkend bylo v Praze více akcí s hvězdnými jmény a tak se není čemu divit.
Čas 02:05 a mé srdce se zastavilo. Za mix pultem stojí pán s čepicí New York Yankees a připravuje si svá sluchátka. Ještě nezbytné uvítání od produkčního klubu a house extáze v podání toho nejpovolanějšího může začít. Nechci se nijak dotknout návštěvníků Meccy, ale tuším, že tak 90% z nich ani nevědělo, co Eric Prydz hraje. Zapomeňte na Call on me nebo Proper Education. Jak jsem již psal výše, Ericova hudební rozmanitost je opravdu velká. Pod pseudonymem Pryda vydává uchu lahodící electro house a právě v duchu tohoto stylu se nesla první polovina jeho setu. Doslova komické mi přišly tanečnice, co byly před Ericem a po stranách klubu, které místy opravdu nevěděly, jak se pohybovat na hudbu linoucí se z reproduktorů. To, že Eric není zrovna největší bavič za mixážním pultem a komunikace s publikem je minimální, všichni víme. On to ovšem dohání precizním mixem místy až ze třech CD-Playerů, různými smyčkami, samply atd. Mohli jsme tak třeba slyšet sampl jeho hitu Pjanoo, druhou stranu této desky Pryda – F12 a nebo doslova geniální edit hitu od Robin S – Show me love. Troufám si říci, že to byl nějaký z Ericův nevydaných remixů. Jako by měl svůj svět a svou hudbou říkal: „Do něho mi nevstupujte!“ Přes asi největší hit minulosti Pryda – Aftermath, tentokráte v re-editu, který vyšel v roce 2007, jsme se dostali do druhé poloviny. Eric neustával a místy jsme mohli slyšet techno, za které by se nemuseli stydět DJs na Apokalypse. Pod jeho dalším alter ego, kterým je Cirez D, vydal na svém labelu Mouseville pecky jako Tigerstyle, Lost Love nebo Teaser. Bohužel ani jeden z těchto tracků nezazněl. Slyšet jsme ale například mohli jinou, neméně povedenou skladbu, Cirez D – Control Freak. Pomalu se blížil konec a já si jen přál, ať se zastaví čas a mistr dál masíruje naše ušní bubínky. Bohužel, nestalo se, a kolem čtvrté hodiny ráno na úplný závěr jsme mohli slyšet tracky jako Proper Education, tentokráte ale bez vokálu, a nebo hit současnosti Pjanoo, který publikum svými ovacemi doslova přeřvalo. Poté už jen sbalil své náčiní a v doprovodu bodyguardů se odebral k východu z klubu. Co bych to byl za fanouška, kdybych se nechtěl se svým hrdinou vyfotit, že? Vypracovaní chlapíci s kamennou tváří ovšem můj smysl pro hudbu nepochopili a snažili se mne všemožně od Erica odstrčit. Pánové zřejmě netuší, že někdo také chodí do klubu kvůli hudbě a ne předvádět věci, co si právě koupil na Václaváku za předraženou cenu. Eric se ovšem nedal a odstrčil jednoho z bodyguardů a se smíchem zapózoval pro můj fotoaparát. Nemusím asi nikomu říkat, že mé srdce v té chvíli mělo asi 4krát větší tep než normálně.
A jak bych vlastně shrnul celý večer? Jasné bylo, že Eric zahraje hudbu, která bude v kontrastu s tím, co hrají ostatní DJs v Mecce. To, že publikum, potažmo tanečnice, občas doslova nechápalo, co že to ten pán v čepici hraje, to jsem také tušil již dříve. Co mne ale doslova odpuzovalo, byli dva pánové svlečení do půl těla, kteří chodili po klubu s nějakými cedulemi a nápisy jako: „Amateur Pornstar" nebo „Jako Haló.“ Tak trošku jsem tuto rádoby gay propagaci nepochopil a zjevně jsem nebyl sám. Co mne ovšem hodně překvapilo a za což patří můj obrovský dík celé Mecce, je zvuk. Bál jsem se, že určité pasáže budou nad síly zvukového systému, ale opak byl pravdou a tak jsem si v klidu mohl vychutnat fenomén jménem Eric Prydz.
Nezbývá než poblahopřát vše nejlepší holešovickému klubu do druhé desítky a doufat, že dopřejí českému publiku umělce typu Eric Prydz víckrát do roka.