Zpívající voják, James Blunt, podruhé v Praze

Blunt si dokázal uprostřed své show vytvořit doslova osobní kontakt s diváky a bezmála dvouhodinový koncert tím dostal šťávu. Role předskokanů se zhostil David Deyl a britské trio the Bishops.

27. října 2008 se zimní stadion pražské Sparty rozezvučel tklivými baladami britského zpěváka Jamese Blunta, který již podruhé navštívil naše hlavní město, tentokrát v rámci svého evropského turné k druhému albu All The Lost Souls. Bluntovi se ale bohužel nepodařilo Tesla Arénu vyprodat a navázat tak na vyprodané Lumbeho zahrady před dvěma lety, kam se přišlo na hvězdu podívat kolem 10.000 diváků. V okolí arény tentokráte postávalo několik překupníků nabízejíc zlevněné vstupenky.

První necelá půlhodinka celého koncertu patřila mladé vycházející hvězdě české hudební scény, Davidu Deylovi, který překvapil velmi poslouchatelnou hudbou, a který se chystá na jaře letošního roku vydat své debutové album. Následující hodinku obsadilo pódium na zastavěné ledové ploše pražské hokejové Sparty britské trio the Bishops, kteří v oblečení a lá Beatles slušně rozehrály rock'n'rollové struny posluchačů.

Pak už se ale na pódium vřítil slušňácky a kravaťácky upravený Blunt a započal svou bezmála dvouhodinovou show hitem Wisemen z debutového alba Back to Bedlam. Koncert běžel podle přesně nalinkovaných pravidel, hitů, gest, poděkování a vůbec celého scénáře. Téměř žádná improvizace se nekonala. Koncert měl přesto slušný spád, celkem obstojnou vizuální stránku, ale když si pak James uprostřed písně přišel potřást rukou s diváky, proběhl publikem a skončil uprostřed davu před zvukařským pultem u připraveného piána, získal si posluchače opět na svou stranu a dokonce mu byly odpuštěny i drobné nesrovnalosti v intonaci.

Blunt vytvořil rovnoměrnou skládačku ze songů jak z desky Back to Bedlam, tak z All The Lost Souls a neopomněl přidat rovněž ochutnávky zbrusu nových písní. Ovšem zhruba poloviční návštěvnost než při jeho prvním vystoupení v Praze, prozrazuje možná, že nové album nemá až tak chytlavé melodie jako třeba You're Beautiful nebo Goodbye My Lover, které byly sborově pěny se zpěvákem i tentokrát. Ovšem na mne působily nové písně jako Same mistake, 1973 či I Really Want You, mnohem autentičtěji a opravdověji. Ačkoliv to chvění nebylo možná způsobeno tak silnými emotivními zážitky, jako zimou, která v Tesla Aréně panovala.

Blunt nemá bůhvi jak silný hlas, ale jeho charismatická osobnost si dokáže bez problému získat zaplněné haly. Dělá dobře to, co dělá a zatím jeho hvězda stále září na muzikálním nebi. Fanoušci jsou pro něj ochotni cestovat ze země do země a to asi vypovídá o všem. Doufám, že se po včerejším koncertě shledáme s Jamesem i do třetice.