Se shrbenou kočkou vytetovanou na levé paži, bílým tričkem s havranem a v černých džínách to Načeva bez zbytečného předvádění vybalila na stůl. No a kdybych ji měl srovnávat, což by bylo hodně těžké, tak snad jen s Björk.
Někdy tě to možná napadne zaskočí
Bude to jedna vteřina bude to v ní
Možná právě teď
Na okamžik zahlídneš svět
Ty depkařské Topolovy texty se k Načevě hodí stejně jako vynikající práce jejího dvorního Dje. Česká špička alternativní scény; navíc žena, která by se svým přísně „zaťatým“ horním rtem, nakrátko sestříhanými vlasy na zátylku, klučičí patkou a rázným kolébavým krokem klidně mohla být chlápkem od vedle z baráku, co má podivně zastřený hlas. Tak trochu bezpohlavní, ale o to svobodnější. Něco jako bohyně?
Ať už tak nebo onak, každopádně se pozná, když stojí vedle vás; natož aby zpívala. To se pak do toho člověk může naplno položit s ní – na cestě temným snovým světem Jáchyma Topola vám budou svítit její rozvážná, ale o to ráznější gesta. Stoprocentní ponoření do sebe. Unikát.
Obrovský slunce se kutálí po louce
Hnusný zlý věci
Zhasnou v tvým srdci
Načeva oznámila poslední dvě skladby a byla ta tam. Automaticky jsem zamířil k ostrůvku s jejíma deskama a přemýšlel, jak to půjde té, kterou milují vlastní hračky a tomu, který dělal s Načevou na albu Mimoid. Tedy Aluně Francis a Gus Fernaldovi. No, co říct? Za chvilku na podium naklusala kudrnatá holčina v zeleném úboru jak z dívčí ubytovny a začala docela slušně jančit. Když říkám jančit, tak myslím rozhazovat rukama a nohama, poskakovat ze strany na stranu, afektovaně čučet po lidech a hlavně strašně intenzivně zpívat. Podle toho, jak se to kolem mě rozjelo – holky začaly řádit stejně jako Aluna na podiu, některé se o sebe vilně otíraly, jiné jen tak poskakovaly…a sem tam jsem zahlédl pohupovat se i kluky – bych řekl, že to bylo fakt dobré. Já jsem se rychle uklidil dál od pódia, abych se toho všeobecného šílenství neúčastnil. Bylo to prostě na mě tak nějak moc kakofonické a zbrkle infantilní – navíc se mi ještě točila hlava z Načevy …