BWO: Tak trochu podivný Subclub

Bratislavský Subclub nás vítá. Striktně hlídá svá tajemství až do gongu dvaadvacáté, kdy konečně červenou chodbou můžeme nahlédnout do chřtánu podzemního dravce. Prostor je temný a chladný, světla mu však propůjčují nádech příjemna.

Zvuky, linoucí se ze stage jsou minimalistické, technoidní, nezábavné a nelákající. Popíjím kofolu za devadesát centů a rum za euro dvacet. Odpočítávám beaty až do půlnoci, kdy se odvážím na parket. Očekávám první dějství: Peverelist. Od tohoto headlinera jsem příliš neočekávala. Záplata za Jokera, klapky na očích, odstup, minimal, studeno, kdejebasa?

Výběr tracků ucházející, mix neuspokojivý stejně jako chování některých publikantů. Takový mixařský učeň v prvním ročníku. Vyblikaný stroboskop – oslepuje oči, uši (bohužel) nechává v plné zbroji. Topí mě jako kotě. Vřískám. Opona.

Dějství druhé: Ramadanman. Nastupuje další „jméno“. Od Peverelista se jeho styl příliš neliší. Nicméně jeho mix je o něco vřelejší a ruce šikovnější. Rozhodně to ale není míchání s akademickou přesností a lá Scream, spíš dívčí střední. Ramadanman střední škole odpovídá i výzorem, něžný blonďáček s krutopřísným výrazem. Pohrává si stále s minizvukem, ačkoli publikum se zřetelně chytá každého dubstepového stébla. Zvuk mě nepřesvědčil stejně jako tanec obtloustlé dívenky. Kotě se odevzdalo. Opona, prosím.

Poslední kapka nebo světlo na konci tunelu: Headhunter. Druhý Bristol. Další blondýn na scéně, jednadvacet. Nasazuje hned na začátku. Hloubka, basa, stmívání - Dubstep. Vyráží nezřízeně kupředu. Běžíme s ním, s euforií kubánských běženců dotýkajících se břehu USA. Je vytrvalý. Občas se vytasí s rewindem, výběr hitů je top. Je neurvalý, skákavý. Jen místy se objeví dubovější věc, natož vokál. Ale když už přijde, je zasazen do kontextu. Pobrouknu si Tell me, tell me a doufám, že mi Headhunter řekne. Promluví ke mně hudební poezií. Rozněžní mě, nakopne do zadku. Usadí, zvedne, přitáhne, odkopne a s potěšením si vychutnává plejádu rozpohybovaných emocí. Dávám mu všechno a všechno dostávám. Konečně zase cítím mrazy šplhající mojí páteří. Stírám si pot z čela. Zapomínám. Co bylo. Odpouštím. Headhunter je pan producent i pan dj. Je to pozvánka na dobrou párty, příslib lepšího zítřka. Headhunter je bójka, které jsem se chytila těsně před utopením. Díky.