Bassinfection opět uspokojila

Infekční oddělení se nám otevírá už po 24., od několika českých interpretů až k lidem na druhém konci světa, od medializovaných taháků ke snaze přinést skutečnou kvalitu. Jako pokaždé, těším se na konceptem nevídaný večírek, který v duchaplné symbióze hýčká dubstepem, drumandbassem a breakcorem.

Pro tentokrát dorážím poměrně brzy, s úderem desáté vstupuji na plac. Levnější předdesátkové vstupné moc návštěvníků nezlámalo, Favál zeje prázdnotou. Na stole se válí bílá upozornění: Cuba Libre za 55 korun, zřejmě provedu malou osobní revoluci, než přijde ta hudební.

Na malé – nově nekuřácké - stagei hraje Mihaal a směle připravuje plac pro venezuelského dje a producenta Cardopushera. Ten přichází před půlnocí. Přestože je jeho jméno skloňováno spíše v breakcorovém nářečí, směle se tváří i jeho dubstepové počiny, mixovací schopnost neodepřeme. Navíc, tenhle člověk vyzařuje něco výjimečného. Naštěstí se dubstepový svět vymanil z megalomanských wobblů a přešel na stranu „inteligentního dubstepu“, který vedle hopsání dává prostor i k poslechu hudby. Navíc, Cardopusher rozhodně není top rádodajka. Jeho selekce je všechno, jen ne kupení vlezlých hitovek. Nezpůsobuje sice euforické objetí vybuzenou basou, nicméně dávám si říct každým taktem.

Na hlavni stagei konkurují drum and bassový Upbeats. A protože je trendy věnovat se vedle dnb i jiným formám lomené muziky, jejich zvuk je směsicí vícero pohádek. Nicméně 170bpm převládá a tanečníci poskakují dle předepsaných vzorců. Pro mě už je to spíš nostalgie a vzpomínka na předpředloňská a jiná léta. Jsem však potěšena, že alespoň tady je „poměrně plno“ a že ne všichni jako ovce následují dokola opakující se jména jiných striktně dnb parties.

Po Upbeats se (Mihaalem skvěle zvolenou) deskou Rats in the Kitchen dnb přehoupne k větším ne (po)řádkům. Náhle tu řádí Cardopusherák, který srovnává se zemí vše, co mu přijde před bedny. Nejprve je příjemně chladný, temně hlučný, výstředně vyzývavý, nicméně když tyhle „cool“ chvilky přejdou v prosvítající čitelné rytmy ostrého junglu, mizím „na malou“.

Hudební fotbal mezi ANSem a Sidem mám v živé paměti z Beatcase Night, kde předvedli sympatickou podívanou. Tentokrát je jejich selekce úhlednější, každý z nich si zachovává svůj svérázný drive v jingjangovském setu o dvou neznámých. Produkce těchto vládců Owntempo recordings je čirá fantasy hra a je skvělé, jak se svojí hudbou nakádají. Sideův mix Vecovy rapovky Tu je po Tázokově Ona je blázon další skvělou peckou pro utlačované srdce fanynky hip-hopu. A ANSova Toy Story pro změnu připomene léta hraní pofiderních her na Playstationu. Skočím si, bosá a do střepů.


Celkově musím poděkovat a vzdát holt pořadatelům, kteří i rozmlsané publikum dokáží uspokojit. I když jde kolikrát spíše o disbyznys a kupu starostí, my návštěvníci si odnášíme skvělé prožitky a vidiny lepších zítřků. Škoda jen Faválovského smutného a bídného zvuku na malé stagei, který odrazuje nejen uši, ale také dobré holuby, aby se vrátili ...