Exkluzívní rozhovor s Cyantific

Ahoj Jone, tak už se těšíš do Prahy?
Do Prahy? Vždycky, to mi věř!

Tentokrát přijedeš s Kasrou a jak jsem si stačil všimnout, vy dva jste hodně dobří přátelé. Hrajete spolu často?
Občas jo, ale bohužel to pořád není dost. Hrajeme každý docela odlišný drum’n‘bass, takže nás promotéři takhle spolu moc nezvou.



Líbí se ti Praha? Ať už mluvíme o samotném městě nebo o lidech na párty a atmosféře v klubech. Už jsi tu byl dvakrát…
Miluju Prahu, ale vlastně jsem pořádně neviděl samotné město, takže můžu mluvit jen z pohledu DJe. Hodně míst ve střední Evropě je hodně plochých, co se atmosféry týče. Ne, že by ty mejdany byly špatné nebo tak něco, ale je dost těžké dostat lidi do varu a vidět a slyšet od nich nějaký feedback. Tohle ale ani omylem není příklad Prahy!

Když jsem s tebou naposledy dělal interview, Cyantific byl projekt dvou lidí. Co se stalo? Teď už jsi na všechno sám, pokud se nepletu…
Jo, máš pravdu. Rozhodli jsme se jít každý svou cestou. Matt chtěl svůj talent a čas přesunout jinam, dělá teď techno a house. Já, na rozdíl od něj, mám naprosto jasnou představu o tom, čeho chci s Cyantific dosáhnout. Nerozešli jsme se ve zlém. Občas zajdeme na pivko a vyměníme si nějaké zkušenosti nebo nápady, co s produkcí dál.

Tehdy v tom rozhovoru jsi také zmiňoval, že pracujete na novém albu. Zbyly z té doby nějaké střípky, které na novém albu skutečně najdeme nebo jsi po „rozchodu“ s Mattem začal se vším od začátku?
Myslím, že z toho ještě nějaké tracky zůstaly. Párkrát jsem si nad tím, co jsme už měli hotové, sednul, a vytáhl jsem z toho nějaké nápady. Od té doby jsem se ale hodně posunul a v hlavě se mi urodila spousta nových nápadů, takže velká část produkce na druhém albu bude nová a fresh.

Kdy to album můžeme očekávat? Jak funguje produkční proces v porovnání s prvním albem Ghetto Blaster?
To teď nemůžu říct, protože si tím nejsem jistý. Záleží, kdy všechno dodělám a kdy budou u Hospitalu připraveni ho vydat. Mají tam toho teď docela dost. Navíc, proces tvorby je hodně pomalý, takže tam se vlastně nic nezměnilo. Rád si dám se vším na čas, aby to znělo tak, jak si myslím, že je to správně. Když jsme psali Ghetto Blaster, získali jsme tím obrovské množství zkušeností. Myslím, že hudba, kterou mám přichystanou pro druhé LP je o dost lepší. Ale třeba je to jenom můj názor…

V prvním LP bylo několik parádních kolaborací s producenty jako Matrix nebo Logistics. Dočkáme se nějakých i na chystaném albu?
Už mám hotových pár tracků s Logisticsem. Vybereme ten nejlepší, který pak bude na albu. Mluvil jsem s Matrixem, že by bylo fajn zase něco udělat, takže přes léto možná něco vymyslíme. Krom toho mám v hledáčku pár skvělých zpěváků / zpěvaček, se kterými bych moc rád spolupracoval. Nemůžu ale říct, o koho konkrétně se jedná, protože se bojím, že by to určitě nevyšlo.

Jaký software nebo hardware pro tvorbu používáš?
V tuhle chvíli je to Logic 8. Hodně používám samply z klasických hardwarových syntetizérů. Občas taky Moog Prodigy nebo Roland Groove Box, které pak posílám přes různé efektory. Je dobré střídat různé zdroje zvuku tak často, jak jen to jde.

Co samotný zvuk? Jak dlouho ti vůbec trvá dotáhnout track do finální podoby? Trávíš víc času na finálním masteringem nebo dát dohromady myšlenku zabere více času? Nebo to jde ruku v ruce?
Fakt ruku v ruce. Člověk musí umět používat svoje uši a vybrat správné zvuky. Stačí, když začneš se samply, které jednoduše nefungují. Použij ploše znějící bicí a dá ti sakra práci to dát později do pořádku. To máš jako kdybys stavěl dům na základech z tekuté čokolády. Já si tohle všechno hlídám hezky pěkně od začátku. Teoreticky pak totiž na konci nemusíš trávit hodiny masteringem a snažením se dotáhnout zvukovou stránku. Může to sice zpomalit kreativní proces, vyplatí se ale projít si tím a nenechat starosti se zvukem na poslední chvíli. Mám pocit, že track není nikdy dost dobrý, když si s ním při tvorbě neprojdu tím pravým peklem.

Jaký zvuk tě v poslední době nejvíc bere? Je nějaké jméno, které bys čtenářům doporučil neminout?
Wilkinson. Udělal jsem s ním pár tracků a i on sám už něco vydal na Hospitalu. Má pod pokličkou hodně nadčasových věcí a už teď za ním stojí pár opravdu velkých jmen. Nemám teď úplně zvuk, který by mě bavil. Co mě baví prostě poznám, když to slyším.

Viděl jsem tě hrát v Praze dvakrát a nejenom, že je to opravdový hudební zážitek, ale je i super se ti při setu dívat na ruce. Je až neuvěřitelné, co všechno při hraní na tři gramce stíháš. Tak si říkám, kolik asi kopií jednotlivých desek máš, myslím, že u tebe dostávají při hraní celkem zabrat…
Obvykle mám jenom jednu, vážně. I když je fakt, že zabrat dostávají. Ale hrají v pohodě. Většinou…

Sedmý DrumiX bude 1. května. Máte také nějakou tradici, která se k tomu datu váže nebo je to jenom lokální věc?
Myslím, že máme něco jako „May Day“. Ale to je vlastně možná někdy na konci měsíce, takže asi nemám tušení. Pokud je to kvalitní výmluva pro pořádnou párty, je to jedno, ne?

Díky za rozhovor a těším se na DrumiX!