James Blake a Ben Frost si podmanili Rakousko

James Blake a Ben Frost si podmanili Rakousko

28. 04. 2011  |  Autor: Aima  |  Komentáře (1)
Donau festival je schovaný přímo uprostřed Rakouska, v malebném městečku Krems, které, kdyby jste zavřeli oči při projíždění industriální zónou, by mohlo být vším tím kýčem z rakouských, potažmo německých seriálů. Malebný zámeček na protějším kopci, nekonečné zužující se malebné uličky a ospalost, která lije do žil pohodu.
V tomhle prostředí se už sedmým rokem koná festival s názvem Donau, který maže hranice mezi audiem, vizuály a výtvarnem. A že nejde o nějakou lokální záležitost ale o projekt evropského rozměru dokazují i jména, která tu v minulosti zanechaly stopu - Autechre, Amon Tobin, Aphex Twin, Battles, Butthole Surfers…všimli jste si, že jsem se nedostal ani ke kapelám začínající na C?

Letošní line-up byl opět směskou experimentálního electra (Ben Frost, Hudson Mohawke), aktuálně vychvalovaných projektů (Gonjasufi, James Blake) a osvědčených klasik (Carla Bozulich, Death from above 1979, Tim Hecker). Pro přespolní má ovšem Donau festival jednu velkou nevýhodu - je roztažený na devět dní. Takže pokud nemáte babičku v okolí nebo pár desítek euro na hotel, musíte učinit rozhodnutí. Ještě se nabízí možnost nechat se zavřít do vězení, které se nachází skoro v epicentru dění, ale pochybuji, že by jste dostali vycházky každý večer.

My jsme se, tlačeni časem, rozhodli pro čtvrtek, jmenovitě pro pány Jamese Blakea a Bena Frosta.

James Blake zažívá hvězdný rok a momentálně není na elektronické scéně velebenější projekt. Tenhle dvoumetrový, od pohledu typický angličan milující čaj o páté, přišel s jemným mixem klasiky, emotivního vokálu a minimalistického dubstepu a vzhledem k tomu, že to nikdo zatím nepodal tak umně, celkem zaslouženě si užívá výsluní. Že to všechno není jen prachobyčejný hype dokázal v Kremsu prakticky hned úvodním songem.

Kostel, kde se koncert odehrával, se schoval do nenápadného a intimního osvětlení, které jen podtrhlo intimitu Blakeova vokálu a vystoupení jako celku. Ať už šlo o čistě klavírní balady nebo o rychlejší kousky jako Tell her safe, Blake celou dobu precizně tlačil minimalistické pasáže do těch nejemotivnějších poloh. Může za to i jeho vokální styl, který často připomněl techniky tolik vlastní třeba Antonymu Hegartovi z Antony and the Johnsons.Vrcholem byly osvědčené kousky ze stejnojmeného debutu - Unluck, Lindesfarne nebo závěrečná Wilhelms Scream. Největší aplaus samozřejmě nastal po coveru Feist Limit to your love, a to trochu nezaslouženě, protože vrcholem koncertu byla jednoznačně I never learnt to share. Jestli vám už jméno Blake leze na nervy, vězte, že ho všichni provolávají zaslouženě.

Přesun do haly 1 netrval ani deset minut a o dalších deset minut později už začínal Ben Frost. Kvůli zdržení programu ale na scéně seděla takřka osmdesátiletá kopie Morgana Freemana, Ben Patterson, jeden z hlavních hybatelů hnutí Fluxus, které v šedesátých letech pojilo ty nejexpresivnější formy hudby a umění jako celku. Jeho vystoupení, během kterého třeba stopoval ticho, zcvakával zubní protézu nebo nafukoval nafukovací balónek mělo do hudby, tak jak si ji mnozí představujeme, opravdu hodně daleko, ale svojí bizarností bylo vlastně až zábavné.

Patterson se po dvaceti minutách poroučel z jeviště (s ohromujícím potleskem) a stage se pomalu a jistě plnila mlhou, která k Frostovým hudebním brutalitám dokonale pasuje. V doprovodu živých bicích a basy spustil svůj set opět na hranici poslouchatelnosti a bolesti, kdy požehnání nikdy ani nevykouklo. Ben Frost prostě není mesiáš. Spíš sedm ran božích, něco jako emulze veškerých obav, které někdo zhudebnil a posadil do obrovského divadla plného noiseu, metalové kytary, temných smyčců a samplů vyjících vlků. Stomp byla opět vrcholem (možná proto, že jako jediná naznačuje něco jako písničku?), ale ani ostatní kousky z alb Theory of Machines nebo By the throat nezapadly. Killshot trhal vlasy a maso a uši a cit, pomalu se přeléval do ambientních přelivů We love you Michael Gira, až ji nakonec Frost utnul vykoupením jménem Ó God protect me. Za týden je v Bratislavě, víte o tom? Chcete si nechat ujít nejintenzivnější hudební zážitek, který lze zažít? A ano, bylo to lepší než sex!
1 KOMENTÁŘ
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:
franzfish
29. 04. 2011 | 15:13:43
+0 | -0
dovoluji si upozornit, že je potřeba více zdůraznit, že blake má přes dva metry. zmínit to v textu pouze jednou, zdaleka neodpovídá jeho velikosti! dyk má přes dva metry!
MP3 DOWNLOAD
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2024   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika