Giuseppe Ottaviani: Učitelem bych být nechtěl

Ciao, po nějaké době Tě opět v říjnu uvidíme live v Praze na akci Trancefusion. V ČR už máš pěknou základnu fanoušků, jak se těšíš na další kontakt s českým publikem?
Ano, už je to nějaká doba, ale konečně budu zpátky a už se nemůžu dočkat. O základně fanoušků teda nic nevím, ale co vím jistě, je, že před českým publikem se pokaždé cítím fajn a vždycky si hraní v Česku moc užívám. Navíc dva z mých nejlepších videoklipů jsou z Prahy, a tak se těším, jak budeme na Trancefusion točit nové video.

Jak dlouho jsi již vlastně zapojen do projektu VANDIT společně s Paul van Dykem?
Už to bude deset let! A přitom mi to přijde jako včera, když jsem poprvé jel do Berlína. Se všemi jsem si tam v sídle firmy zatím moc dobře rozuměl a sám Paul mě taky výrazně podporuje. I po deseti letech mám pořád ten stejnej skvělej pocit, jako když jsme začínali. Už teď se těším na dalších deset let s VANDIT!



Na čem aktuálně pracujete?
Jak možná víte, v červenci jsme vydali moji poslední kompilaci s názvem GO ON AIR a před pár dny jsme vydali EP desku se třemi extended verzemi tracků z té kompilace. Momentálně si dávám pohov, protože jsem vlastně celé léto neměl čas na dovolenou. Kromě toho taky upgradujeme nahrávací studio, vyměňujeme počítače a další vybavení. Jakmile to bude hotovo, začnu pracovat na novém autorském albu – nebo lépe řečeno vrátím se k němu. Pak je tu taky čerstvá spolupráce s Betsie Larking, která se bude jmenovat Toys a brzo vyjde na Betsině albu. Někdy koncem tohoto roku nebo počátkem roku příštího bychom taky rádi vydali singl.

Poměrně nedávno se Ti narodil syn. Jak zvládáš kombinaci hraní po celém světě s rodičovskými starostmi/radostmi?
Tak jasně, že už nemůžu ve studiu pracovat po nocích. Pracuju přes den, jako normální lidi, a je to fajn, protože tak můžu být celý den v reálném čase propojený s berlínskou kanceláří. Výhoda je, že se tak za jeden den vlastně stihne udělat víc než postaru. Studio mám jen asi 50 metrů od domu, a tak můžu se synem trávit dost času zrána, přes oběd (což je pro nás, Italy, obrovsky důležité) a pak večer. Přes víkendy sice cestuju a kluk mi chybí, ale co: je to moje práce, kterou taky miluju. Nové studio, které by mělo být hotovo během pěti měsíců, budu mít navíc rovnou v domě. Takže pak to bude v podstatě ideál!

Chtěl bys, aby z Tvého syna vyrostl taky muzikant, nebo ho budeš naopak od tohoto života držet dál v odstupu?
Nechci ho do ničeho nutit. Chci ho podporovat v rozvoji schopností tak, aby se uměl sám rozhodnout, jakou cestou se bude chtít vydat. Ať už se jednou rozhodne dělat cokoli, budu mu všemožně pomáhat. Jemu je teď ale jenom rok, takže na podobné uvažování je ještě dost času.

Studoval jsi piano na škole, nepřemýšlel jsi učit druhé tomuto umění?
Ani ne. Teorie mě na škole nijak zvlášť nebavila, já chtěl jenom hrát na piano a neztrácet čas „dějinami klasické hudby“. Uznávám sice, že dějiny jsou důležitou součástí studia čehokoliv, ale nemám k nim žádný vztah. Jako učitel si tedy rozhodně nepřipadám. A pak, moje hraní na piano už dávno není to, co bývalo. To musíte dennodenně sedět u piana a dřít několik hodin, a to já už dávno nedělám. Je ale třeba říct, že to, co jsem se naučil ve škole, dnes vrchovatě zúročuju v práci.



Co Tě baví víc, práce ve studiu nebo živý kontakt s publikem?
Bez studiové práce na prvním místě by nikdy nebyl živý kontakt s publikem. Nejsem opravdový DJ a nehraju skladby jiných autorů, hraju jenom svou hudbu (produkci a remixy). Než se objevím na stage, musím to, co chci hrát, nejprve napsat, a to si žádá čas. Nemohl bych například být rezidentním DJem někde v klubu, protože bych časově nestíhal obměňovat set. Proto obvykle na jednom místě hraju jednou či dvakrát do roka. Práce ve studiu mě pochopitelně baví, ale všechno, co dělám, dělám vlastně pro taneční parket a publikum. Dělám tedy muziku pro publikum. I když mě ze všeho nejvíc baví tvořit, skutečný cíl je podělit se o tu hudbu s publikem.

Příprava Tvých live vystoupení musí být technicky dost náročná. Jak velký tým lidí s Tebou cestuje a co vlastně ta příprava všechno obnáší?
Není to tak složité a většinou cestuju sám. Používám miniaturní hardware, který se vejde do příručního zavazadla, a zbytek (např. velké klávesy, mixery, monitory, atd.) zařídí organizátoři v místě akce. Před show si potřebuju během dne udělat zkoušku zvuku, a s tím mi pomůže zvukař v místě konání akce. Většinou to trvá tak hodinu, než je všechno dokonale nastavené, někdy to bývá míň, někdy víc, protože každé místo má svoje akustická specifika. Cestování s CD boxem by asi bylo jednodušší, ale to není můj styl. Já si to radši trochu zkomplikuju.

Přichystáš si pro Prahu něco speciálního?
Asi otestuju první track z nového alba, není ještě úplně hotový, ale skoro jo. Těším se na reakce publika. Než vypálím finální master nové skladby, chci si ji vždycky párkrát vyzkoušet naživo.

Poprosíme Tě o nějaký vzkaz směrem k fandům v ČR.
Prostě připravte se a přijďte! Budeme se dobře bavit – co taky jiného o víkendu?! Takže nashle na dance floor!

Díky moc za rozhovor a budeme se těšit na osobní setkání v Praze na Trancefusion!

www.trancefusion.cz
http://on.fb.me/TRANCEFUSION

Dodal: Zdeněk Masopust, Decadance, Trancefusion