Arnej velkým překvapením na Trancefusion

Na party vystoupilo minulou sobotu několik opravdu zajímavých jmen. Line upu dominovali Gabriel & Dresden, kteří se dali po několikaleté odmlce opět dohromady. Dále stojí za zmínku například Giuseppe Ottaviani či Marcel Woods. Svou premiéru v ČR za mixážním pultem si odbyli Arnej, Mat Zo a Moonbeam a celý line-up doplnil ještě Boom Jinx.

Na výstaviště jsem dorazil zhruba v půl desáté, kdy byla akce již v plném proudu. Tou dobou si odehrával svůj set Moonbeam, který k nám dorazil z Ruska. Jeho set byl melodický a na rozehřátí velmi příjemný. Celkem kvalitně připravoval půdu pro další pokračování. Moonbeam zahrál převážně svou vlastní produkci, konkrétně Ghost, I Love Your Face, Excess a Openhearted. Celkově jeho set hodnotím jako povedený - dostal lidi do nálady, což byl určitě i účel jeho zařazení na začátek celého programu.

Jako třetí v pořadí se nám představil dj a producent z Anglie Mat Zo. Začátek jeho setu byl celkem slibný, ale postupem času jsem nabýval čím dál víc dojmu, že neví co vlastně hrát a doslova „plácal páté přes deváté“. Pro mě osobně byl jeho set jedním z největších zklamání - byl dosti nevyvážený a ve finále i krajně nudný. Zahrál sice několik výborných songů jako např. Ferry Corsten - Punk v Arty Rock-N-Rolla Mixu nebo jeho Supermana, ale v zápětí to téměř vždy zabil něčím naprosto nevhodným. Pro mě osobně velký propadák.

Po Matovi se na scéně objevil kytarista Eller van Buuren, který zahájil zhruba půlhodinové live vystoupení společně s pěveckým kolegou Christianem Burnsem. Během livka zazněly songy, na kterých se spolupodíleli. Nejprve si dal sólo Eller a doplnil na svou elektrickou kytaru skladby Mirage, Zocalo, Coming Home, poté se na scéně objevil i Christian, který zazpíval skladby od Allure - On the Wire, Tiësto - In The Dark a Arminova This Light Between Us, při kterém jej doprovodil na kytaru i Eller. Celkově bylo jejich vystoupení zajímavé a až na chvílemi nevyvážený zvuk se jednalo o celkem kvalitní výstup a hodnotím ho tedy kladně. Atmosféra byla při jejich koncertu do té doby nejlepší.



Jako další se za mixážní pult postavilo „reinkarnované“ duo Gabriel & Dresden. Tito dva pánové jsou stále velkým pojmem na hudební scéně a jejich opětovná spolupráce jistě potěšila nejednoho fanouška elektronické hudby. Byli prezentováni jako headlineři celé akce a mnoho lidí bylo na jejich výkon velice natěšeno. Začátek byl celkem slibný, ale postupem času se z toho stávala celkem nuda a monotónnost, protože si všechny tracky byly hodně podobné a celkové bpm se taky nedalo označit jako kvapík. Naštěstí se jejich set postupem času začal zlepšovat a poslední třetina již byla celkem kvalitní, nicméně jejich vystoupení hodnotím spíše rozpačitě.



Poté si přišel na pódium odbýt svou premiéru u nás Arnej, jehož se měl hned od začátku energii a celkově byl pro mě tím nejlepším z celého večera. Nezahrál sice mnoho věcí z vlastní dílny, což mohlo být pro někoho celkem překvapení, ale jeho mix mě opravdu bavil. Zahrál například W&W - AK 47, Cosmic Gate & Emma Hewitt - Be Your Sound, Ferry Corsten vs. Armin van Buuren – Brute, Rank 1 – Airwave, Arnej & Orjan Nilsen - The Music Makers. Po celkem nevýrazných výkonech jeho předchozích kolegů, byl Arnejův výstup doslova vysvobozením.

To pokračovalo i v případě Giuseppe Ottavianiho, který přišel na řadu hned po Arnejovi. Peppeho set byl asi tím nejenergičtějším, co na TranceFusion zaznělo. Zahrál samozřejmě hodně skladeb ze své dílny - Angel, No More Alone 2011, Danceology, Ride the Wave, dále pak Filo Peri feat. Eric Lumiere - Soul The Sun, Paul Van Dyk - For An Angel a spoustu dalších, které doprovázel live na klávesy. Celkově jej hodnotím hodně kladně.

Jako poslední zahrál Marcel Woods, který se u nás ukázal po více jak dvou letech a ukázal, že je to stále ten starý dobrý „řezník“. Sice lehce oproti minulosti ubral na bpm, ale i tak jeho set dodal energii všem lidem na parketě, kteří zůstali až do konce. Zahrál spoustu známých věcí v celkem neznámých verzích, jako například jeho Lemon Tree, či Advance, dále pak Delirium - Silence (W&W & Jonas Stenberg Re-Work), Marcel Woods vs. Bassjackers - Mash Mash The Bottle (Marcel Woods mash-up) Swedish House Mafia - Save The World. Jeho set na závěr byl velice podařený a doufám, že k nám dříve než za další 2 roky.



Co říci závěrem? Party to byla vcelku podařená, ačkoli pro mě osobně byla první půlka dosti úmorná, především díky nevýrazným výkonům Mata Zo a Gabriel & Dresden. Celkový dojem zvedlo především poslední trio vystupujících. Po organizační stránce se dá vytknout snad jen jedna věc, konkrétně umělá mlha, která velmi otravovala život lidí kolem pódia. Až na tento nedostatek jsem nenarazil na žádný jiný problém, který by nějak výrazně degradoval tuto akci. Co musím ocenit, je i vybudování odpočinkové tribuny pro lidi. Druhý díl TranceFusion máme tedy zdárně za sebou a nezbývá nám nic jiného než se těšit na třetí díl této akce, který proběhne příští rok v dubnu.