Prago Union: Barvy, každý si vybere tu svou

Tenkrát Prago vyprodali Lucernu. Letos to asi nebylo ohledně lístků stejně, Lucerna byla pohodlně naplněná, nabízela možnost svobodného pohybování se, dýchání. Vládla ale dobrá atmosféra, Prago pyčo!

Předtím, než se dav dočkal Prago Čuryjon, ladil klima DJ Ba2s. Srdcaři pak koukli na „trochu delší“ film o Hip Hop Kempu 2011. Zážitek z filmu v případě těch, kteří byli v létě přímo v místě, se asi nedá moc srovnávat s námi, kteří jsme neměli tu možnost.

Gambrz Reprs, skvadra týpků v převlecích, naběhli na pódium vzápětí a zhostili se úkolu dav hoperů ( a nejen těch, Prago už dávno není hudbou jen pro oldschool srdcaře) trochu zahřát. Gambrz Reprs je parta šesti MC’s posbíraných z kapel Projekt-ill, Divnej Postoy a Eskalátor. „Na kovárně, to je nářez“, takže zvýšit teplotu davu se asi docela povedlo.



Nastupuje Kato, Maro, celá parta muzikantů aka Livě Band. Kdo by hned na začátku čekal barvičky, ten se spletl, strategie navázat na známější materiál rozhodně zafungovala, takže jsme si udělali výlet Dezorient Expressem, občas zazněly kousky i z HDP. Prago s celým ansáblem je pro oldschoolera novinka. Saxofon ve Verbálním atentátě, nemůžu si pomoct, zněl pouťově. Zvyřátka, ta stará dobrá melancholická pecka, najde se v ní nejspíš každý z nás, nemůže působit s tím kordonem lidí za Katovými zády tak intimně, jako působila, když Katovým lyrics tvořil hudební support Skupla nebo Maro. V tuhle chvíli mě napadá – chybí už jen nějaká nahrávka s orchestrem a bude konec. Zasměju se tomu. Ironií osudu nabíhá na pódium parta Hnědé smyčce ve vymakaných tričkách, tzv. „merchu“. Tohle slovo můžeš vidět na FB fan pagi poslední dobou docela často… Na obranu smyčců musím říct, že k desce V barvách se hodí, už jen proto, že smyčce jsou součástí inster, proto mě třeba v případě Fialové příjemně překvapily (přestože mi chyběla ona hutná basa, která z tohohle tracku udělala jednu z mých nejoblíběnějších). Hip hop, Procházka parkem, Černobílá, A propos, tyhle věci nemohly zklamat.



Prago byli fajn, přestože se poslední dobou trochu tíž určuje, kdo vlastně Prago jsou. Odvěká jednota MC+DJ, intimita. Tahle forma zprostředkování textů, které jdou pořád až na kost (a to i ty nejnovější, barevné) má smysl. Jít „pořád dál“, „zase to někam posunout“ a stoupat výš je taky cesta. Když má ale člověk občas potíže najít Kata v sólech saxofonu, flétny, bicích a závěrečných improvizací, tak je čas si položit otázku, na čí koncert vlastně přišel.