Dillon z Bpitch Control na Music Infinity

Hudební a uměleckou scénu v gruzijském hlavním městě Tbilisi reprezentuje kolektiv Goslab a jedním z jeho nejvýraznějších členů je producentka elektronické hudby Natalie Beridze. Její delikátní kompozice sahají od ambientu, přes glitch až k experimentálnímu technu a ukazují specificky ženskou vizi elektronické hudby, která je intimní, neagresivní a empaticky vřelá. Přesně takový byl už její debutový vinyl Georgia Is Like Spiritual Tokyo a bezejmenné album vydané shodně v roce 2003 pod přezdívkou Tba. Natalie už tehdy žila v Berlíně a díky svému talentu se stala jedním z prvních hostů na kolínské značce max.Ernst, které šéfuje klasik německého minimalistického techna Thomas Brinkmann. Do dnešního dne zde připravila pět nahrávek včetně dvojalba Size And Tears Alice In Wonderland. V polovině nulté dekády se Natalie také podílela na prvním díle průlomové kompilace 4 Women No Cry berlínské značky Monica Enterprise zaměřené na ženské interpretky elektronické hudby.



Další výraznou představitelkou ženského pohledu na elektronickou hudbu je berlínská producentka a zpěvačka Dominique Dillon de Byington, vystupující pod svým druhým křestním jménem Dillon. Tato původně klavíristka si svoje první vystoupení odbyla už v sedmnácti letech, kdy se vybavená klávesami a megafonem postavila na pódium festivalu v Kolíně. O pozornost hledačů talentů si řekla také skladbami sdílenými na YouTube či na MySpace, po debutovém singlu Ludwig v roce 2008 se ale na tři roky odmlčela a v klidu psala materiál pro své první album. Pod názvem The Silence Kills vyšlo vloni v listopadu na proslavené značce BPitch Control patřící Ellen Allien.



Třiadvacetiletá kráska za laptopem s brazilskými kořeny skvěle zapadla mezi jména jako Modeselector či Apparat. Na svém debutu sebevědomě překračuje žánrové škatulky klubové hudby a nabízí dvanáct miniatur originálního temného elektronického popu, kterému přes skvělou produkci vévodí její zpěv sahající svým výrazem někam mezi indiepopový severský triumvirát Lykke Li, Fever Ray a Hanne Hukkelberg. Texty o zbloudilých robotech, smutných berlínských stanicích metra a zapomenutých kartáčcích na zuby skvěle dokreslují kouzelnou atmosféru jejich tracků, které zvou posluchače k meditaci nebo fantazijním výletům.

www.myspace.com/tusiaberidze
www.dillon-music.com/

Dodal: Eva Kociánová, Palác Akropolis