The Do na EuroConnection zbořili Akropoli

Těžko to také může dopadnout jinak, když máte k dispozici nesmírně charismatickou zpěvačku s neuvěřitelným nadáním pódiového pohybu a chytlavě indie-popové kousky, které vám podá na stříbrném podnose dokonale sehraná, entuziasmuplná kapela.

Zpěvačka francouzsko-finského původu Olivia Merilahti a francouzský hudebník Dan Levy se potkali v Paříži v roce 2005 během natáčení hudby k filmu Říše vlků. Film se moc nepovedl, ale hudební projekt The Dø, který díky němu vznikl by dokázal ospravedlnit i existenci Troškových lidových taškařic.

Do jaké ligy patří předvedli The Dø hned svým debutem, když se deska A Mouthfull suverénně prodrala na nejvyšší příčku francouzské albové hitparády jako vůbec první anglicky zpívaná domácí deska. Svoji jedinečnost následně potvrdili loňským albem Both Ways Open Jaws, které obsahuje vypečené kousky jako stvořené pro koncertní podání (např. řízná Slippery Slope).

Volba předkapely padla na české Toxique v čele s pozoruhodnou osobností Kláry Vytiskové a byla to volba nesmírně vydařená. Těžké si představit vhodnější kapelu, zvlášť když se i samotní Toxique v rozhovorech netajili svým obdivem k tomu, co vytváří Olivia a Dan: “The Dø jsou jednou z našich nejoblíbenějších kapel a jejich poslední desku sjíždíme pořád dokola.”

Toxique si připravili pro tento večer speciální poloakustický set, který mě svou svižností doslova nadzvedl ze židle, ale málo platné, večer měl patřit The Dø.

A hlavně Olivii.
A my jsme patřili jí.

Její chvílemi téměř až démonicky uhrančivý zjev dokázal doslova přimrazit ledově mrazivým dechem úvodní Dust It Off (otvírák druhého alba), ve které se k sobě nedůvěřivě vine jednoduchá, minimalistická melodie a vokál obsahující v sobě silně existenciální pnutí, aby nás následně roztančila až infantilně hravou Aha. Vynalézavá dramaturgie, která rafinovaně střídala pomalejší, zadumané (Gonna be Sick)a rychlejší, hravé úlety typu (Brigde is Broken)doslova rozvlnila řady naplněného sálu a nutila k mocným aplausům. A když Olivia odložila mikrofon a začala zpívat do megafonu olemovaným pulsujícími diodami, dostávalo vystoupení téměř až hravě spontnánní, kabaretně rozjuchaný charakter.

Obecenstvo živě reagovalo na veškerou produkci a mnoho lidí spontánně zpívalo společně se zpěvačkou, jako při hitovce Too Instistent:

Jako kdyby živelný a podmanivý projev zpěvačky nestačil, podobně polití živou vodou byli muzikanti, kteří během hraní viditelně zářili a hráli s takovou chutí a pohodou a láskou, že se nikdo nedivil, když se Dan do mikrofonu svěřil davu, že nás všechny miluje a je Happy, protože my jsme Happy a to je Great. Jistě. Když mluví hudba, není na místě planě filozofovat.

Vrcholnou peckou večera pro mě osobně ale byl úplný závěr s peckou Slippery Slope, která mě svým dunivým rytmem v refrénu doslova přinutila zvednout ruce a skákat jako na technopárty.

Slippery Slope:


Nebylo tedy divu, že když se muzikanti po téhle pecce ztratili z podia, zvedl se doslova les rukou a dav si bouřlivě a nekompromisně vynutil přídavek, baladickou Travel light.

Ano, v mojí hlavě například už od úterý přespávají The Dø. Tenhle koncert si budu určitě nejen já hodně dlouho pamatovat.