Miss Kittin v Roxy

Flow je vcelku mladá noc, zvláště porovnáme-li jí třeba s takovým Climaxem či se zlámanou nocí Bush. Měřítko času je však někdy zkreslující a o kvalitách noci Flow nevypovídá téměř nic. Je to taková malá nepřímá úměra. Za krátký čas, vysoký kredit. Tohle dítko Romana Raie a Fattyho M je tak alespoň částečnou zárukou, že v naší kotlině tu a tam uslyšíme jméno světového formátu. Oběma se daří kočírovat tuhle noc na ostré hraně, kdy na straně jedné je riziko přehnané invence slibující hudební orgasmus hudbofilům, ale taky nízkou návštěvnost Roxy, a na straně druhé recyklaci kdysi snad zajímavých jmen, slibujících vysokou návštěvnost, ale taky mizerný hudební zážitek. Že taková jména, která tohle dokáží vybalancovat existují, nám pánové slibně dokazují a stalo se tak i v sobotu 12.5. Jedním z těch jmen byla Caroline Hervé aka Miss Kittin, květnový host Flow.



Miss Kittin je takovej John B v sukních. Kérka na ruce, v tý druhý mikrofon, electroclashová minulost a vokální projevy jsou přímými vodítky k tomuto tvrzení. Jen s tím rozdílem, že John B je v tomhle punksportu o pár kol výš. V Roxy držela Miss Kittin svou divokou část vcelku na uzdě a mnohem více než řádění za mixem, se věnovala mixu samotnému. Vzhledem k tomu, že její ofiko start na hudební scéně se datuje do kulatého roku 1995, neleze se ani divit. Sedmnáct let na drivu ubere ať chceme nebo ne. Ve finále to ale vůbec nevadilo, protože hudebně byla tu noc Miss Kittin přesně tam, kde jí narvaná Roxy chtěla mít. V poloze příjemných a hutných beatů, tepajících aktuálním soundem, co do všech světových stran vypouští Berlín a coby meka elektronické hudby, tak diktuje jakže to má znít. Aby se ale nezapomnělo, že Miss Kittin je z francouzského Grenoblu, neopomněla svůj set okořenit svými originálními prvky. Ať už hlasovými, kdy zpěv střídá decentní řev, tak tanečními kreacemi minimalistického stylu, s rukou stále na mixu. Její tetování zářilo z pod paprsků světel podobně jako projekce a zvuk hýbal s lidmi pod ní na place jako vítr se stébly vysoké trávy kdesi hluboko v lese.



Byla to zvláštní noc. Roxy byla plná přesně tak jak by měla být. Vše fungovalo jako přesné hodiny odpočítávající její hrací čas, dav se evidentně bavil. I bezprostřední reakce, které jsem stačil zaregistrovat, byly pozitivní jako úsměvy odcházejících od baru se svou objednávkou v ruce. Při pohledu z balkonu na dav dole a Miss Kittin přímo proti mně, mi ale přišlo, že tahle noc měla ambice a hlavně potenciál nakopnout atmosféru ještě o stupeň výš. Přesně tam, kde nebude „jen“ vydařenou nocí, která se povedla, ale nocí která všechny posadila na zadek a zůstane nezapomenutá sakra dlouho. Je to ale jen povzdech z marnosti, tahle noc byla dobrá a Miss Kittin má stále co nabídnout. Čekal vlastně někdo něco jiného?...