Dylan Moran v Praze

Dylan Moran v Praze

12. 05. 2013  |  Autor: Aima  |  Komentáře (1)
Když pořadatelé oznámili, že si tu jeden večer poprvé v historii střihne irský bavič Dylan Moran, moc jsem se o lístky nebál. Sami asi všichni víte, jak to dopadlo. Show byla vyprodaná za pár minut, další show taky za pár minut, další show za trochu víc minut.
Trochu jsem nad tím kroutil hlavou, protože, přiznejme si, je to už pár let co se Moran výrazněji zařezal do obliby českých diváků v už kultovních Black Books, a od té doby se připomíná (když nepočítám menší filmové role) jen živáky ze svých stand-up shows.

Živáky, o kterých jsem se zmiňoval, rámuje především nejpovedenější Monster, který se pak v následujících letech několikrát připomněl pod jinými názvy = repertoár je víceméně pořád stejný (víno, ženy, Amerika). Mohl bych to napsat jako výtku, ale proč bych to dělal – když ty vtipy pořád fungují.

U opakovaného vtipu se už nikdo nesměje. Znáte pointu, znáte slova, víte kde se máte smát. To ale neplatí u Dylana Morana. Řekněme si na rovinu: jeho show nestojí a nepadá s epičností jeho vtipů. Daleko víc je to otázka timingu, intonace, dovětků, nečekaných zákoutí.

I proto jsem se do beznadějně vyprodaného Divadla U Hasičů těšil, protože i když si připadám, jako bych s Moranem trávil každou sobotu, stejně se té jeho plachosti a nonšalantnosti neubráním. Všechno začalo jak mělo. Tradičních pár zoufalců s iPhonem, co si kazili přítomnost focením něčeho, na co se pak nikdy nepodívají, schytalo jeden z prvních vtipů. Hned po tradičním „ne, netleskejte mi, nevíte jak to dopadne…a mimochodem, ani vás nemám rád.“ Tohle je ostatně jeden z důvodů, proč bych chtěl být komikem – urážíte lidi, kteří zaplatili peníze za vaše vystoupení, a oni se tomu smějí a tleskají vám. V případě Dylana Morana se nejedná o tolik protěžovanou stand-up disciplínu jako třeba u Louise C.K, ale i tak se k tomu několikrát během večera vrátil, nejlépe asi v momentech, kdy rozebíral, že by chtěl aspoň jeden den v životě pracovat…v kanceláři, jako normální člověk. A ano, bylo to hodně sarkastické.

Co víc, když přestal s urážením, pustil si pusu na špacír a začal pronášet moudra (samozřejmě že vtipná moudra). Kdo čekal anarchistu, který bude mít na hlavě přilepenou knížku a košili politou od vína, byl asi trochu překvapen. Moranovi je přes čtyřicet a ten mladý a hrubý bohém je v podstatě pryč. Projevilo se to i v repertoáru, který se už delší dobu obejde bez rozebírání alkoholu, kocoviny a dalších slastí mladého života. Místo pijanství zaujalo celkem velký prostor povídání o tom, jak na hovno je život po čtyřicítce, jak jsou ti mladí lidé hloupí a jak neví vůbec nic. „Když jste starší, začnete všechno zapomínat. Když jste mladí, nic nezapomínáte…protože nic nevíte.“

Zní to suchopárně a povýšeně, ale Moran to všechno podává obalené hormadou one line úderů, někdy i složitých vtipů, který si dřív nebo později najdou svoji pointu (někdy to trvá i hodinu). S tím je spojená i ona jeho anarchistická stavba, kdy skáče z jednoho tématu k druhému, nechává lidi, aby se mu smáli, protože ztratil nit, tváří se jako by zrovna vstal – pod touto zábavnou formou je ovšem forma naprosto vypointovaného timingu (není divu, po tolika letech), která vůbec není náhodná. Každé zakoktání má svůj důvod, vše má svůj důvod. Možná je komikova největší přednost to, že dokáže působit bezprostředním dojmem a dát vám zapomenout na to, že všechno je perfektně poskládaná one man show. Viz vtípek s dortem, nebo tradiční otázka po přestávce co jste dělali (ano, co jiného asi tak lidi o přestávkách dělají – chlastají).

To vše okořenil několika lokálními vtipy a postřehy (aneb jak se co nejrychleji a nejlaciněji zalíbit místnímu publiku – pozor, to nevyčítám, i toto je v jeho podání tak vtipné, že výtky můžete procedit tak leda skrz slzy smíchu), přičemž nejvíc vyčníval asi ten o naší historii a především Sametový revoluci.

Dylan Moran nezklamal. Jeho jazyk je pořád ostrý, vtipy působivé, očka lehce přivřené a pohybování malátné. Je pořád přesně ten Dylan Moran, kterého milujete a odpustíte mu cokoliv, i když už je to ve výsledku starší pán…kterému jste u prdele.
INFORMACE K HUDEBNÍ AKCI

DYLAN MORAN

Sobota 11. 5. 2013 až Neděle 12. 5. 2013
Vstup: vyprodáno
Vystupují:
Dylan Moran
Další informace
1 KOMENTÁŘ
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:
Ninjer
14. 05. 2013 | 01:37:18
+0 | -0
zdravím, docela hezky pěkně napsané, jen bych měl dvě připomínky:



1) V třetím odstavci odspoda naznačuješ, že Dylan Moran předvádí stand-up jako jakousi dokonale nacvičenou dlouhou scénku ( především: "Každé zakoktání má svůj důvod, vše má svůj důvod. Možná je komikova největší přednost to, že dokáže působit bezprostředním dojmem a dát vám zapomenout na to, že všechno je perfektně poskládaná one man show. ")



To ale není tak docela pravda. Nemůžu za to dát ruku do ohně, ale co jsem tak odpozoroval, tak ono je to spíše tak, že má připravené různé historky a vtipy (i s přesným timingem na pointy), ale ty pak různě dál komentuje či spojuje s jinými a mezitím zapomíná na jiné, které chtěl říct. Sám se k tomu vyjádřil teď v jednom rozhovru, že větší část jeho vystoupení je improvizace.



Krátce řečeno: On nepředstírá, že se zakoktává a ztrácí nit. On ji ve většině případů fakt ztrácí a fakt se zakoktává.



(mimochodem nejsem si jistý, jak jsi to myslel, ale třeba vtípek s dortem byl právě improvizace - dostal o přestávce dort (narážka na jeho hlášku z jednoho stand-upu), tak na to hned vymyslel to, že už je dospělý a zodpovědný, a tak si ho nedá - a pak se do něj zakousnul a ještě to dál vtipně komentoval)



2) Přijde mi, že příliš zdůrazňuješ to, že se Dylan obouvá do svých diváků, dokonce, že ej "uráží". To je ale doména jiných stand-up komiků. Na vystoupení jsem byl a když už, tak mluví velmi obecně o dvacátnících a téměř nikdy neříkal nic útočného. Naopak sám říkal, že nechce být k nám povýšený.



Pokud někoho nešetřil - tak sám sebe. Když povídal, jak se mu mladí smějou, jak se mu děti smějou a jak se mu manželka směje. To mi ho bylo skoro až líto :)





No, jsem se trochu rozepsal. Jen mi přišlo, že je třeba opravit, že a) Dylan Moran nejede podle scénáře b) do svého obecenstva se "strefuje" jen velmi milým způsobem. Neumím si ani představit, že by mohl sebeurážlivějšího člověka urazit.



(třeba týpkovi, co ho chtěl točit na mobil jenom řekl: "Hej, nech toho. Doma mi pak mi můžeš třeba vytesat sochu, ale teď toho nech")
SOUVISEJÍCÍ OBSAH
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2024   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika