Apparat hrál Krieg und Frieden

Kdo čekal klasický Apparatův koncert plný známých písní, ten se pěkně spletl a asi taky hodně divil. Scénická hudba k divadelnímu představení Vojna a Mír naprosto upozadila Saschu Ringa jako osobnost a nechala vyznít komplexnost čtyřčlenného „orchestru“. Sascha zapadl mezi své spoluhráče jako rovný s rovnými. Celý koncert se odehrával bez jakékoliv pompéznosti. Sascha, vysoký a rozcuchaný jako vždy, jen stroze pozdravil publikum, představil projekt a usedl za klávesy, za laptop, za kytaru.

Na podiu kromě čtveřice dále předvádělo svůj um duo VJs Transforma. Projekce byly jedny z nejpovedenějších, jaké jsem kdy viděla. Dvojice kamer snímala horní průsvitnou desku a ještě jednu desku pod ní. Kluci byli opravdu profíci a vizuály přesně zapadaly do Apparatova vystoupení. Hráli si s ostrostí, s magnety, s dřevem, s provázky a větrákem, se světlem a barvou, přitom projekce zůstávala extrémně minimalistická a působivá.

Písně následovaly v podobném pořadí, jako na albu, většinou bez jakýchkoliv přestávek přecházely jedna v druhou. Housle a violoncello dostávaly překvapivě hodně prostoru, a prostor byl i na improvizace. Zvuk byl naprosto všeprostupující. Oproti albu se skladby dočkaly nečekaných prodloužení a meziher, a to hlavně na konci – skoro by se dalo říci dovedené do extrému, do extáze, do naprosté hudební nepříčetnosti. Bylo to prožitkové, stačilo jen zavřít oči.

 Z pomyslné temnoty Apparat vystoupil pouze ve dvou nejvýraznějších skladbách – „Light On“ a „A Violent Sky“, které vyvolaly v publiku velmi potěšené odezvy. S rozbouřeným nebem se s námi poprvé rozloučil a přídavková legendární „Black Water“ z alba The Devil’s Walk jedině umocnila silné pocity, které se ke mně doteď jako ozvěna vrací.