10. 9. The Legacy of Gil Scott-Heron and Brian Jackson – The Forefathers of Social Conscious Rap (Palác Akropolis)
Obrovská síla, která jakmile s vámi zasmýká ze strany na stranu, jste ztraceni. A je jedno, že pocházíte z rovnostářského Česka, kde má rasismus (zatím) „jen“ kontury sociální nespokojenosti a je jedno, že jste vyrostli v zajištěných středostavovských rodinách. Gil Scott-Heron, nedávno zesnulý bard černého „uvědomělého“ rapu, po sobě totiž zanechal dědictví, které stojí za to připomínat pořád dokola. Věčný hledač, bohém, ale hlavně poeta s úžasně zabarveným hlasem stačil před smrtí vydat desku I´m New Here (2010), která je ideálním úvodem do jeho pestrobarevného světa. Je dobře, že se jeho dlouholetý spolupracovník Brian Jackson rozhodl obnovit sestavu Midnight Band, kde hrál spolu s Heronem. Velká událost a velká pocta v jednom!
21. 9. Bonobo (Divadlo Archa)
Z vystoupení tohohle elektronického kouzelníka jsem si neodnesl úplně „stoprocentní“ zážitek, ale je jasné, že Bonobo a jeho partička byl jedním z taháků festivalu Colours of Ostrava 2013. Jeho směs elektroniky, nástrojů a hlasových smyček naplní od hlavy k patě, ale absence silných a lehce zapamatovatelných melodií způsobí, že toho naplnění máte po půl hodině tak nějak dost. Venku. Vsadím se, že vevnitř bude Bonobo králem klidně i celou noc.
28. 9. Blixa Bargeld a Teho Teardo (klub Pilot)
Kdo by očekával návraty Blixy Bargelda, matadora industriálních pionýrů Einstürzende Neubauten (EN), zahalené v hlomozu kovových prutů, ať zamáčkne slzu. Kdo má ovšem slabost pro Blixovu slabost (čti hudební úchyláctví), nechť zpozorní. Dlouhovlasý majitel snad nejuhrančivějšího hlasu v širém Německu si dal scuka s jedním italským zvukovým kutilem a dohromady stvořili desku Still Smiling. Hluk a nářek, kdysi poznávací značka EN, jsou tytam, i když ten, kdo se zaposlouchá do hloubky, je uslyší i ve Still Smiling. Jak jsem napsal v recenzi na desku na jiném serveru: „S ohledem na věk Bargelda by se mohlo zdát, že deska Still Smiling je výrazem jeho téměř „důchodového“ věku. Měkčí, hravější, krásnější, smířlivější… ta tam je kakofonie, agresivita a hudební surovost. Jenže spíš než toto je album výsledkem spojení dvou zdánlivě protichůdných géniů – rafinovaného a vzdušného Itala a charismatického Blixy Bargelda s kořeny zapuštěnými hluboko do země. Still smiling…“ Teď se jen těšit, jak to všechno bude vypadat naživo.
29. 9. Fuck Buttons (MeetFactory)
Cápky z Anglie není potřeba moc představovat – jejich první a poslední koncert u nás byl ve znamení pohanského elektronicky-apokalyptického reje (
report z koncertu zde) a tentokrát to vzhledem k novému, ještě víc tanečnímu albu Slow Focus, nebude jinak. Andrew Hung a Benjamin John Power, kteří si mohli svou skladbu Olympians poslechnout také na otevírací ceremonii LOH 2012 v Londýně, můžou sice vypadat jako dva nerdové, jejich hudba nemá ovšem daleko k chemické extázi. K té se nepropracovávali postupně, ale udeřili na solar hned s prvním albem – jak jsem už tisíckrát psal, mimo jiné i
v této recenzi, debutové Street Horrrsing mělo atributy hudební atomovky. Rituální zaříkávání 21. století zatavené v bizarní elektronické kostce. Vymítání hudebních ďáblů s tváří anděla. Pak přišlo Tarot Sports, které, jak se ukázalo, působí daleko lépe naživo. No a nyní tu máme vyloženě taneční Slow Focus. Místo činu: MeetFactory.
3. 9. Sergent Pepere (Rock Café) /
4. 9. Dog Eat Dog (Rock Café) /
10. 9. Ladi6 (Lucerna Music Bar) / 12. 9. Adam Bomb (Strahov007) /
16.9. Man Without Country (Lucerna Music Bar) /
22. 9. Iva Bittová (Rock Café) / 24. 9. Kamp! + Deaths (23. 9. Ústí nad Labem, 25.9. Brno) / 29. 9. The Tiger Lillies (Divadlo Archa) /
30. 9. No Ceremony (Lucerna Music Bar)