Pet Shop Boys dobyli Karlín

Kdo by u této synthpopové kapely, co se na scéně drží již 33 let, očekával nostalgické vzpomínání na osmdesátky, potažmo devadesátky s publikem plným postarších lidí, co na chvíli odložili výchovu svých dětí a odskočili si připomenout jakýže to tehdy bylo suprový, byl by překvapen. Zn. mile.

Skladba West End Girls je stará jako já sám. Zatímco já neměl o hudbě ponětí, PSB se pomalu drali na vrchol své kariéry. Jejich skladby jsem znal z vhs kazety s nahranými klipy z Rythmicku a poprvé jsem se s nimi vážně setkal někdy okolo roku 2000, kdy vystupovali v tehdejší T-mobile Aréně. Na koncertě jsem byl náhodou, přesto mi singl New York City Boy utkvěl v hlavě natolik, že už jsem je ze svého hledáčku nespustil a dobře jsem udělal. Snaha PSB neustále své pojetí popu posouvat a neustrnout na stále stejném zvuku zajistila, že i po několika dekádách znějí originálně a rozhodně nenudí.

Karlínské Fórum vypadá zevnitř lépe než z vnějšího pohledu, kontrast žlutých stěn u baru a tmavých stropů je sympatický, podobně jako barmani, kteří si koncert stačili užít, aniž by to návštěvníci pocítili v podobě front. Naopak, na barech vše odsýpalo, Plzeň střídala kopřivovou limonádu, vody hot dogy a vše měla nádech koncertu bez kompromisů. První dojem výtečný. Tou dobou už si dav podmanili Cartonnage a vkusně vše směřovali skrze své hity, namátkou Electro Gastronomique či Don´t Stop, ke startu show Pet Shop Boys. Cartonnage patří rozhodně k tomu lepšímu, co tuzemská scéna nabízí a jejich volba, co by předskokanů, byla dokonalá.



Od Cartonnage byl už pouze krůček k samotným Pet Shop Boys. Představoval přibližně půlhodinové čekání a krátce po deváté čas dospěl k hodině H. Úvodní Axis i příchod dua na scénu uvozovala projekce na plátno visící před scénou a její efektivní pád dolů v tom správném okamžiku, doprovázeným nadšeným aplausem. Projekce zůstala zachována na zadních panelech, na pódiu se tu a tam mihla dvojice tanečníků a kostýmy se střídaly jako na módní přehlídce. Došlo i na lasery či kulisy s projekcí a výsledný efekt podtrhnul dojem parádní show.


Podívejte se na fotky z koncertu Pet Shop Boys.

Show ale nebyla na úkor hudby, naopak ji dokonale doplňovala. Kostru set listu tvořily poslední, jako alfa a omega propojené, desky Elysium a Electric. Skrze ně PSB dokazovali, že ačkoli jsou stále věrní svému žánru, totiž popu, nechybí jim rozhled, a prvky inovace jim nejsou cizí. Důkazem byla např. skladba Thursday s hostujícím Examplem, kterého nám dodala projekce. Největšího aplausu se dočkaly hity jako It ´s A Sin, Always On My Mind či v přídavku zaznělá Go West. A není se čemu divit, přesně pro tyhle pocity velká část lidí přišla, od mladších po starší ročníky. Propojení několika generací a stovky úsměvů, fotek a nezapomenutelných chvil, které obrazně korunovaly závěrečné konfety, co se snesly na naše hlavy. Jakoby každá konfeta představovala okamžik, který se jako první vybaví při poslechu vašeho oblíbeného songu a vy jej znova chytíte do rukou a znovu prožijete. Mě osobně velmi potěšila Love etc., kterou dokonale zremixoval brazilský Gui Boratto. Závěrečná Vocal se svým velmi tanečním beatem pak byla jako vstupenka do noci, v níž doznívaly pocity spojené nejen s tímto koncertem ale se vším, co dokázal vyvolat.

Setlist: Axis, One More Chance / A Face Like That, Opportunities, Fugitive, Integral, I Wouldn't Normally Do This Kind of Thing, Suburbia, I'm Not Scared, Fluorescent, West End Girls, Somewhere, Leaving, Thursday, Love Etc., I Get Excited (You Get Excited Too), Rent, Miracles, It's A Sin, Domino Dancing, Always On My Mind, Go West, Vocal