Tatabojs zahráli se Symfonickým orchestrem

Koncert byl poměrně brzo vyprodán, ale naštěstí pro ty co se na něj nedostali byl připraven živý přenos. Toto neuvěřitelné spojení dvou rozdílných těles přineslo několik zvláštních věcí. Večer měl k názvu dodatek: …aneb oblek nechte doma!, ale zároveň se stále jednalo o vystoupení symfonického orchestru, takže lidé museli dodržet jistou etiketu a při koncertě se sedělo. Posluchači rokenrolu a postarší babičky a dědečkové se měli možnost o přestávce potkat u piva z kelímku a párku v rohlíku. Festivalová atmosféra na orchestru byla zvláštní, úsměvná, ale také skvělá!

Koncert začal  komornějšími písněmi z alba Ležatá osmička, symfonický orchestr však těmto skladbám dodal neuvěřitelnou resonanci, skoro až dojetí. Tento pocit se zkrátka nedá ani popsat slovy. Hostem tbyla Klára Nemravová, která si v první polovině zazpívala s kapelou a ochestrem píseň Duševní. Poté měli diváci možnost uslyšet zcela novou písničku Kamarádky, která měla premiéru.

Po přestávce bylo na podium pozvané uskupení Clarinet factory a Klára Nemravová si střihla ještě jednu písničku, to už se ale večer chýlil ke konci  a SOČR s Tomášem Braunerem v čele divákům dokázal, že i orchestr může všechny roztančit. V uličce mezi sedačkami se začali kupit první tanečníci a při Pěšácích bylo místo pod podiem skoro zaplněné. Všichni cítili, že tenhle koncert nemůže skončit, něco tak úžasného prostě musí trvat dál. Nešlo to však jinak, SOČR měl s Tatabojs nacvičený jen určitý počet písniček. Napětí o tom jestli tohle je opravdu konec naštěstí zmizelo velmi brzo: PŘÍDAVEK BYL, ale musela se některá z písní zopakovat. Lidé hlasovali o Pěšácích a to už tedy asi neseděly ani ty babičky. SOČR opravdu BOŘÍ ZDI A ŽIJE, já bych k tomu dodala A JE TO POŘÁDNÁ PÁRTY!