Hooverphonic v Abatonu

Hooverphonic v Abatonu

19. 10. 2006  |  Autor: zeque  |  Komentáře (0)
Minulý čtvrtek zahrála v pražském Abatonu belgická kapela Hooverphonic. Všech šest členů skupiny předvedlo bezchybný hudební projev a navíc líbezná Geike hladila svým hlasem přítomné po duši a Alex Callier se staral o zábavu.
Ve čtvrtek 12. října vystoupila v Abatonu skupina Hooverphonic v rámci svého podzimního turné po Holandsku, Švýcarsku, Polsku a Čechách. Tato partička, která od svého začátku vystupuje stále ve stejné sestavě, má v Čechách silné fanouškovské zastoupení, takže nedávné vystoupení v rámci letního festivalu Love Planet nemělo na obrovský zájem o tento koncert žádný negativní vliv. Zájem byl dokonce tak veliký, že vstupenky byly hodně rychle vyprodány a byl přidán další koncert o den později.

Název Hooverphonic jsem měl spojený s laskavým zvukem a všeobecně známými, milými skladbami, které pro mě znamenaly příjemný poslech, ale tím to pro mě končilo. Jejich produkci jsem se nebránil, ale nijak zvláště jsem ji nevyhledával. Obrat u mě nastal až po nedávné pracovní návštěvě Belgie. Místní kultura tuto skupinu velebí až kamsi do nebes a to možná i pro to, že je významným vývozním artiklem, který dělá Belgii dobré jméno. Po návratu mi díky rychlé době, ve které žijeme, netrvalo dlouho obstarat si téměř všechny jejich vydané desky. Do jejich muziky jsem se zaposlouchával čím dál tím více a moc se těšil až je poprvé uvidím a hlavně uslyším na živo.

Při brouzdání po internetu mi udělalo obrovskou radost objevení stránek www.hooverphonic.info, které obhospodařuje jaký si Michal Kroužel, zřejmě fanatický milovník Hooverphonic, kterému touto cestou moc děkuji. Stránky jsou nabité informacemi a nebudu se tajit tím, že při následném výpisu základních souhrnných informací o této skupině jsem čerpal převážně z tohoto webu.

Hooverphonic tedy pocházejí z Belgie, kde se v roce 1995 na filmové škole rozhodli tři studenti Alex Callier, Frank Duchęne a Raymond Geerts založit skupinu Hoover. Po několika obměnách zpěvaček našli tu pravou, teprve sedmnáctiletou, půvabnou Geike Arnaert. Protože se stejně jmenovalo i několik dalších skupin, byla to značka vysavačů a nechtěli se jmenovat stejně jako slavný šéf FBI, rozhodli se i pro změnu jména a kapela Hooverphonic byla na světě v podobě, jakou ji známe i dnes.

HooverphonicJejich hudební směr se vyvíjel od Trip Hopu až po jejich současný “Inteligentní Pop“. Tato skupina, především Alex Callier jako hlavní skladatel, má neuvěřitelný cit pro tvorbu něžných až romantických velehitů okořeněných patřičnou dávkou alternativy, pro což mají velmi široké spektrum obdivovatelů. O jejich uspěšný start se postaral filmový producent Bernard Bertolucci, který zařadil jejich debutový singl To Wicky na soundtrack k filmu Stealing Beauty. V roce 2000 byli Hooverphonic požádáni, aby napsali skladbu pro slavnostní zahajovací ceremoniál fotbalového mistrovství, které se konalo v Bruselu. Dvanácti minutovou skladbu, kterou pojmenovali Visions vidělo a slyšelo přes jednu miliardu lidí. Za své působení stihli vydat šest oficiálních alb včetně zřejmě nejpovedenějšího čtvrtého alba Jackie Cane, která byla věnována neexistující osobě, jakési metafoře na všechny lidi, kteří věřili, že se někam dostanou, ale byli příliš hodní nebo naivní, takže je semlela krutá společnost, ve které žijeme.

Tuto hudební událost jsem šikovně propojil s bližším poznáváním jedné blízké osoby opačného pohlaví a jak se později ukázalo, nebylo lepší volby. Díky typické ženské vlastnosti zdržovat jsme se tam sice dostavili jako vůbec poslední, ale o nic podstatného jsme snad nepřišli. Jediná možná varianta odkud bylo alespoň trochu vidět bylo uprostřed na balkoně, a to za velice stísněných podmínek, což v danou cíli nebylo vůbec na škodu. Prostor v Abatonu s decentní dekorační úpravou se dokonale hodil k celkovému duchu koncertu a i po zvukové stránce by se této akci nedalo nic vyčíst. Atmosféra byla pozitivní, láskyplná a melancholická – přesně taková jaká je jejich hudba. Viditelně docházelo k vzájemné výměně energie mezi vděčně jásajícím davem a nadšeně hrajícími muzikanty. Všech šest členů skupiny předvedlo bezchybný hudební projev a navíc líbezná Geike hladila svým hlasem přítomné po duši a Alex Callier se staral o zábavu. Hooverphonic nezahrály pouze skladby z posledního dvojalba No More Sweet Music, ale dolšo i na nejoblíbenější hity z předchozích desek.

Hooverphonic


Hooverphonic vystoupili v Čechách už po několikáté a doslova si vychovali své publikum, které svou náklonnost dává sympaticky najevo. Tento vztah je svým způsobem ojedinělý, což potvrdil Alex v jednom rozhovoru, kdy si nesmírně pochvaloval silnou atmosféru a dokonce se nechal slyšet, že takhle to umějí jen Češi. Tento koncert označil jako nejpovedenější z celého turné. Důkazem tohoto byly i tři několika písničkové přídavky a téměř dojemné poslední rozloučení.


Použité fotografie - Eddy Petroons a Gie Knaaps

Odkazy

oficiální stránky Hooverphonic

české stránky o Hooverphonic

Hooverphonic na Flédě

Fotoreport - Hooverphonic - Fléda - 15. 10. 2006

0 KOMENTÁŘŮ
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:
MP3 DOWNLOAD
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2024   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika