Rozhovor s Mattem Harveym z Concord Dawn

Rozhovor s Mattem Harveym z Concord Dawn

24. 04. 2007  |  Autor: Obsession  |  Komentáře (5)
Po energickém vystoupení na brněnské Bassinfection se nám rozhovořila jedna polovina tohoto úspěšného novozélandského producentského dua o svém životě, způsobu skládání muziky s Evanem Shortem, o svých zkušenostech ve světě, situaci ve své rodné zemi, o holkách, ale především o hudbě. Bylo skoro půl páté ráno, Matt popíjel své první pivo, a byl velmi otevřený…
Už je to dlouho, co jsem byl v České Republice, vlastně jsou to už 4 roky. Zase se musím divit, jak ten čas běží, a jsem rád, že jsem zpátky. Česká a Slovenská republika jsou proslulé, či spíš jsou známé tím, že se tady dělá opravdu dobrý dnb.

Na vašem labelu Uprising records vydávají kromě jiných, i u nás velmi oblíbení Pendulum a State of Mind. Jak jste k nim přišli?
Evan poznal kluky z Pendulum na jedné společné akci v Austrálii. Víte, my máme s Australany vůbec takový dobrý vztah. A Perth, odkud Pendulum pochází je našemu Aucklandu podobný. Tyhle země jsou si v něčem hodně blízko a spousta lidí je i chápe tak nějak dohromady. Později se konala akce u příležitosti vydání Hold Your Colour a Paul Harding měl nějaké problémy s ubytováním.Tak jsme ho vzali k nám a po pár pivech jsme došli k tomu, že jsme všichni vzešli z rockového prostředí. Já s Evanem jsme spolu před 18-19 ti lety na střední škole hráli v rockové kapele. Rob Swire a Gareth McGrillen z Pendulum taky, k tomu všemu byl Paul Harding punker, takže tam byla výtečná vzájemná vazba. Naše tvorba se nám navzájem hodně líbí a taky sdílíme stejný vkus v hudbě. Máme rádi Metallicu, Slayer a navíc jsme kámoši.

matt

A se State of Mind to bylo asi takhle: jeden můj kamarád dělá v Rakousku rádiovou show. Rakousko je zaplavené popovou hudbou, ale daří se tu i lidem z undergroundového hip hopu, dubové hudbě, dnb, zkrátka tomu, co se obecně nazývá underground. No a já jsem poslouchal tu show a slyšel jeden jejich track. Neskutečně se mi líbila ta basová linka, byl jsem z nich úplně nemocný. Hned jsem volal tomu kamarádovi, abych zjistil kdo jsou tihle chlápci a pak už to šlo tak nějak samo.

Takže se by se dalo říct, že jste v Austrálii a Novém Zélandu udělali z dnb ten nejoblíbenější hudební styl? Jak to tam u vás vlastně vypadá?
Vždycky tady hrála velkou roli rocková muzika, později hip hop a rnb. Fakt si myslím, že je teď dnb na Zélandě v dobrém postavení. Dostali jsme za Uprising platinovou desku, což je vážně dost bláznivé, aby se něco takového stalo ve stylu jako je dnb! Jasně, je to malá země. Tím myslím to, že na tak malém prostoru není rozdíl mezi undergroundem a mainstreamem tak velký. Skutečný hip hop - ne ten popový, myslím skutečný hip hop, nebo taky dnb slyšíš běžně v rádiu, což je příjemné. V Americe je tenhle odstup enormní. Taky u nás můžeme být vážně šťastní, protože máme velmi liberální a velkorysou vládu. Umělci, muzikanti, nebo filmaři jsou u nás speciálním druhem nezaměstnaného, který pobírá podporu zatímco se v klidu věnuje tvorbě. Myslím, že v České republice je to stejné (to by jsi se divil, pozn.red.), výborným příkladem je i takové Švédsko. Malá země jako Zéland je taky hodně otevřená filmovým štábům, pro které je natáčení u nás velmi výhodné. Od uvedení Pána prstenů se tu začali objevovat lidi, kteří přiletí s tím, že chtějí vidět Mordor a Kraj. No fakt! Existují mapy s vyznačeným Mordorem, Gondorem i Roklinkou a turisté ti pak tvrdí, že v Kraji viděli hobití dům. My máme vůbec štěstí, máme hory, pláže, pouště a sníh, vlastně máme trochu ode všeho. Můžeme si jít zajezdit na snowboardu, pak jet půl hodiny a surfovat. Ale neměli byste se zapomenout převléct.

A kam by jsi se chtěl ve světě podívat ty?
Ještě jsem nebyl v Jižní Americe. Už jsem navštívil některá místa v Asii – Singapur, Thajsko, Japonsko, ale rád bych viděl Indii a Čínu. Tam jsem měl minulý rok hrát, ale bylo to hrozné. Byl jsem na 6 týdnů na Zélandě, vrátil jsem se do Vídně na dva týdny. Byl jsem požádán, ať jedu hrát na týden do Číny na třech akcích. Ale bylo to poprvé, co jsem tam měl být a to by znamenalo vidět jen klub, hotel, letiště, pak zase klub, hotel. Nakonec to rozhodla moje přítelkyně: „Ty chceš jet na 6 týdnů na Zéland a pak na další týden do Číny? No jestli tě vážně uvidím jen 5 dní ve třech měsících, pak už vážně nejsi můj chlap.“ Další větu raději necháváme v originálu: „Yeah, I mean, Id love to see China, but I really love pussy as well so…” :-)

No a co říkáš na česká koťátka?
Ono se to má podobně jako s jídlem. Nikdy nepřijedeš do země, kde slyšíš:„ Naše hulení za nic nestojí, pivo chutná jako chcanky a ženské jsou šeredné.“ Pokaždé se dozvíš jen :“Tohle je to nejlepší pivo na světě, tyhle ženy jsou ty nejkrásnější, a naše hulení je to nejlepší na světě!“ Ale když vidím váš domov..jo tohle je fakt pravda. Je to prostě otázka rozdílných chutí. Já miluji Japonky, měl jsem dva roky japonskou přítelkyni. Když jsem byl v Japonsku, tak jsem se z těch ženských málem zbláznil. Tady asi žádné Japonky nejsou, co? No tak se vám možná líbí Afričanky, Brazilky…jsou to prostě odlišné chutě, tak jako s jídlem. Někdo rád brambory, někdo rajčata. Někdo rád hovězí, někdo jehněčí, vepřové, někdo rybu.

matt

Jo a někteří jsou vegetariáni. Ráda bych se teď vrátila ke tvé muzice. Údajně teď pracujete na novém albu. Jak vlastně skládáte, když oba hrajete snad každý týden v měsíci na jiném konci planety?
Dvakrát, třikrát ročně se vracím zhruba na šest týdnů na Zéland. No a přece máme taky internet. A přes něj se dají dělat neuvěřitelné věci! A vlastně i když jsme na Zélandě oba, tak spolu 10 hodin nesedíme ve studiu. Jeden z nás dělá tři-čtyři hodiny na melodii, pak s ním ten druhý hodinu pobude a třeba dostane hlad, nebo jede vyzvednout svou holku, dvě hodiny si s ní užívá ,a pak sejde ze schodů a probereme co zatím ten druhý vymyslel. Občas se vůbec neshodneme, tak zmizí zase ten druhej, omrkne svůj email, zakouří si, odpočine si a pak se vrátí dolů a najednou už to prostě jde. Jo, myslím, že takovým způsobem můžeš skutečně experimentovat. Občas na Evana spustím: „Co to děláš chlape, vždyť to zní divně!“ A on si jen vyžádá nějaký čas, a než se naděju, přijde Evan s takovým nápadem, že vím přesně co s tím chci dál dělat.

Tomu říkám pěkná spolupráce. A můžeš nám říct něco o vašem novém albu?
Řekl bych, že je opravdu hodně živé a také o dost víc je tam slyšet Evanův zpěv, jako např. ve skladbách Broken Eyes a Fly Away Home. Na našem posledním albu Chaos by Design jsme předvedli, že dokážeme dělat různé druhy dnb, které pak mohou vycházet na různých labelech (Hospital, Metalheadz). Různým způsobem skládáme hodně tvrdé, ale i odlehčené skladby. Na našem posledním albu jsme také použili hodně dalších vokalistů, jedna skladba je s Hollie Smith, zpěvačkou z Nového Zélandu, jedna s Tikim, a Man For All Seasons se zpěvem Paula McLaney. Tentokrát bychom chtěli, aby byl náš zvuk i díky charakteristickému Evanovu hlasu snáze rozpoznatelný.

A jaká je podle tebe nejpovedenější skladba alba?
No, ony jsou všechny jako moje děti. Myslím tím, že jeden den mám oblíbenou jednu a další třeba zase jinou. Záleží, který den se mě zeptáte :) Někdy ale, když slyším nějakou naši starší věc, říkám si: Ou, tohle je opravdu naše?!? Víte ale, jak to je, nemůžete zase říkat svým dětem jen: „Miluju tě!“ nebo „Nesnáším tě!“

Na vašich stránkách mluvíte o rozmanitosti v pohledu na hudbu, která se vám dvěma líbí. Můžeš to nějak popsat?
Jasně, my dva jsme spolu vlastně vyrůstali. Když nám bylo 10-11 měli jsme ve škole rockovou skupinu a hráli skladby třeba od Erica Claptona nebo Rolling Stones. Ja jsem hrál na bicí a Evan na kytaru.

...to je asi ten důvod, proč můžeme ve vašich skladbách slyšet tak často kytary.
Ano, myslím, že Evan hraje na kytaru hodně dobře, všechny riffy si nahráváme sami. Ale tak okolo 13ti jsme šli na různé střední školy a každý jsme se tak dostali k další hudbě a věcem různými cestami, takže můžeme s Evanem o hudbě diskutovat klidně celou noc. On má třeba hodně rád skupiny jako Pantera a Slayer, což to já taky, ale stejně tak můžeme debatovat o jazzu, funku, hip hopu a soulu.

Tohle souvisí i s dnešním největším problémem dnb, že mladí dělají dnb skladby, které už zní jako dnb skladby, protože na dnb vyrostli. To všichni z dřívější scény dnb, někdo jako Marcus Intalex, byli ovlivněni i jinými styly, Jamesem Brownem. Já jsem třeba ve svých 18-19 letech poslouchal Soundgarden, Rage Against The Machine, poslouchal jsem Milese Davise, Johna Coltrane, NAS, Wu Tang Clan, zkrátka poslouchali jsme a čerpali z různých druhů hudby…

..tito mladí mluví o old skoolu, co o něm můžou vědět, že?
Ano, chtějí znít jako Kemal, znít jako Ed Rush a Optical, jako Goldie… Goldie třeba chtěl taky znít jako Miles Davis, ale už je to generace ovlivněná hlavně dnešním dnb. Oni dělají dobré skladby! Ale není to tak, že by sis mohl říct: „Oooo! Co to kurva je? Je to dnb? Jasně že je to dnb, ale fakt hustej!!“. Měla by to být něčím čerstvá píseň.

Jak se vlastně díváš na hodně mladé lidi na akcích?Myslím ty po 18.
Je fakt, že je to s nimi trochu divoké, ale tyhle lidi dělají na parties výbornou atmosféru. Chtějí všechno a užívají si to. Je na ně o něco povzbudivější pohled, než na zachmuřené týpky, kteří se tváří tak, že by zrovna za gramcema měli stát v podstatě oni sami. Jednou jsem se zeptal jednoho z mých přátel, jaké je to dát si extázi. Já ji nikdy neměl, ale jeden můj kámoš si dává často a ten říkal: „Víš, to je, jakoby se ti hodně chtělo na záchod, asi tak dvě hodiny se ti strašně chce jít na záchod, to je přesně ten pocit, když si ve finále aaaahhhh ulevíš. Tenhle pocit trvá asi 2-3 hodiny.“ To zní vlastně docela dobře.

Jaká je podle tebe nejlepší cesta, kterou by se měl dnb ubírat, nebo kterou ty sám lidem na akcích prezentuješ?
Snažím se hrát od každého něco, jako dnes, kdy jsem třeba míchal Racing Green od High Contrasta s písní od Limewaxe. Mě totiž nudí hrát 2 hodiny stejnou hudbu. Jasně že to někdy může jen šlapat, záleží na úhlu pohledu. Ale já radši po několika tvrdých skladbách prokládám set i lehčíma.

Z čeho čerpáte inspiraci při tvorbě tracků?
Myslím, že snad ze všeho, co jde. Ze zmíněné hudby, nebo klidně jen z toho, co jím, stačí jít po ulici. Z celého života, co žiju.

Děkujeme moc za rozhovor!
Prosím [česky]

Jamauba & Obsession
Foto: Muzzy
INFORMACE K HUDEBNÍ AKCI

BASSINFECTION

Pátek 30. 3. 2007
Vystupují:
Concord Dawn, Jackie Murda feat. Omar Perry, Mihaal, Cosmopunk Live, Pixie, Yukimura, Vargas, Nesta, Mrkwicka, AdmiraL Kolibal, Damalistik
Další informace
5 KOMENTÁŘŮ
DISKUZE
Jméno:
Email:
Titulek:
Text:
Zadejte číslo 144:

29. 04. 2007 | 18:22:02
+0 | -0

dobře!

big up , musela to být sranda :D

26. 04. 2007 | 17:54:13
+0 | -0

Konečně...

...originální rozhovor, a né furt "jak dlouho hraješ, jak ses dostal ke gramcům, nejoblíbenější labely":-))
Jamauba
25. 04. 2007 | 16:33:40
+0 | -0
jj, tesim se na dalsi spolupraci!
m4y4
25. 04. 2007 | 11:21:18
+0 | -0
Pěknej rozhovor ;)

25. 04. 2007 | 00:45:44
+0 | -0

a ještě..

Práce na článku byla rovným dílem má a Jamaubova.

Lovely coop thx Ondro!!!
SOUVISEJÍCÍ OBSAH
TIPY NA ZAJÍMAVÝ OBSAH
REKLAMA   |   KONTAKT   |   ARCHIV   |   FESTIVALY 2021   |   RSS
ISSN 1801-6340, © Copyright Poslouchej.net 2003-2012
Webdesign a grafika