"Nová" Elektra proběhla bez úspěchu

Tohle datum jsem měl ve svém diáři zakroužkované už od té doby, co se v programu Roxy objevilo jméno Richard Bartz. Německý electro producent, vydávající na labelu International Deejay Gigolos, či na svém Kurbel je jedním z důvodů, proč jsem před lety začal poslouchat electro. Pokuď chcete jasnou definici toho, co to electro je, doporučuji poslechnout například jeho skvělé album "Midnight Man".

Nepsané pravidlo pražských klubů je takové, že do půlnoci zejí prázdnotou, protože lidé se začínají scházet teprve až po úderu dvanácté hodiny. Bohužel se mě potvrdilo v momentě, kdy jsem si po jedenácté hodině prošel poloprázdnou Roxy. Zvuk, světla projekce, vše hrálo a svítilo tak jak by zřejmě mělo a u gramofonů, vlastně cd playerů - Weki! Kdo alespoň trochu sledoval bulvární kauzy na české taneční scéně, ví jistě jak je to s klubem Roxy a dnes už bývalým rezidentem pražské Elektry Orbithem. Nemá cenu to rozpitvávat, o tom všem bylo napsáno myslím až dost. Takže neoficiální konkurz na nové rezidenty? Možná ano, dalším v pořadí jsou prý "zahraniční" duo Bon Finix a Tripmain. Věřím, že pokaď si chce Elektra zachovat ještě trohu své "electro" důstojnosti, přikloní se pro prvně jmenovaný pár. Weki, ačkoliv po většinu času hráli pro prázdný parket, odvedli dobrý výkon a všechny přítomné připravily na hlavního tahouna noci.

Oproti plánované jedné hodině, začal Richard Bartz své live vystoupení o cca půl hodinky déle. Snad se ještě čekalo, zdali se parket více nezaplní, k mému zklamání se zde pohybovala necelá stovka tanečníků - z větší části zahraničních turistů. Bylo mi až líto, že já a pár spřízněných jedinců jsme jediní vědeli, proč tu jsme a kdo to hraje. Bez jakéhokoliv zbytečného "haló", kdesi v rohu pódia se objevila postavička s blond mikádem a začala ze svých mašinek kouzlit opravdu old school electro sound. Richard Bartz hrál jak své věci, tak i převzaté a zeditované skladby jeho kolegů ze stáje Gigolo Records. Nebál se industriálního electra ani svižného techna. Chvílema přibrzdil, aby mohl navrstvit další zvuky a následně je vygradovat v electro kolosy, útočící na naše ušní bubínky. Tenhle pán prostě nezklamal. Jenže co je to platné, když návštěvnost, která měla velký vliv i na atmosféru, nebyla ten večer vůbec slavná. Většina lidí si ani nevšimlo, že za gramofony nikdo nestojí a že někdo někde v rohu se snaží co může, aby alespoň těch pár desítek jedinců udržel na parketě. Zatím jediný oficiální rezident Elektry Airto měl tak po třetí hodině ráno nelehkou úlohu. Se skladbou "Aerodynamik" od Kraftwerk, kterou začal svůj set jsem se já rozloučil s Roxy.

Čekal jsem asi moc. Těžko říct, zdali je jméno Richard Bartz pro většinu čecháčků stále velkou neznámou, nebo jestli ta pražská Elektra, díky Orbithově neúčasti, ztrácí na lesku. Snad se příště tahle párty vyvede líp. Chuť si budu moci spravit 7.12. na Elektře v Brně, kde se jako hlavní headliner představí francouz Oxia.