Lucca a Misa: Kdykoli si to dáme znovu!

Co přesně máš na hudbě, kterou hraješ, ráda?
Lucca: Energii, adaptabilitu, emoce, zvukové fantazie.
Míša Salačová: Mám ráda dynamický, energický styl, takový, který vás „zvedne ze židle“ A může to být v duchu techna, tech-houseu, nebo elektra. Zkrátka moje tracky musí mít ten správný náboj a nesmí nudit. Sama ocením vždy hutnější basovou linku a zajímavý ústřední motiv skladby – vokál, nebo melodii.

Naposledy jste spolu na jednom pódiu vystoupily na festivalu Hradhouse 2009. Plánujete něco podobného až vám třeba skončí mateřská?
Lucca: Já se za mámu na mateřské nepovažuji, protože jsem hrála do čtvrtého měsíce těhotenství a začala dva měsíce po porodu opět naplno hrát. Společnému vystoupení s Míšou se nebráním, na Hradhousu to bylo moc fajn. Takže kdykoli si to dám zase znovu.

Míša Salačová: Musím uznat, že s Luckou jsem poslední dobou v kontaktu hlavně z hlediska našich dětí a mateřských zkušeností. Přece jen, máme obě malé syny, což jsou momentálně asi ty nejhlavnější náplně našich životů. O společném hraní jsme se zatím nebavily, i když je fakt, že naše společné vystoupení na Hradhouseu se nám, myslím, oběma líbilo. Uvidíme, co přinese budoucnost.



Říká se, že každý styl a žánr, ať už hudební nebo architektonický, se jednou vrátí. Do které éry by ses chtěla vrátit ty a kterou éru bys přála zažít svému dítěti?
Lucca: Vždycky je super, když něco nového začíná. Když se rodila elektronická hudba, vše bylo nové, neokoukané, originální a tudíž hrozně zajímavé. To bych klidně mohla zažít. A pro mého syna je teď nové téměř všechno, v červenci mu budou dva, takže objevuje svět, ze všeho je nadšený, vše chce zkoušet.

Míša Salačová: Je otázka, zda bych se chtěla vrátit do doby hudebního stylu... Spíš co bych chtěla vrátit, je podoba taneční scény jako takové, a to tak o 10 let. Charakter dnešní scény (i když jsem, upřímně, vzdálený a ne příliš zúčastněný pozorovatel) se mi moc nelíbí. Ale pokud bych měla mluvit o období stylu, na které ráda vzpomínám, budou to asi časy klasického techna, právě před těmi 10 lety. A zda bych právě toto přála zažít svému synovi? Z hlediska rodiče se na to těžko odpovídá. Z pozice matky bych se o něj asi bála.



Který DJ nebo producent tě nikdy neomrzí? Je vůbec nějaký takový?
Lucca: Co se týče djingu, tak je to jednoznačně Carl Cox. Pokaždé je jeho set jiný, kreativní a naprosto geniální. A po producentské stránce hodně sleduji nové talenty jako Tomy DeCerque, Massi Paoli, Jon Rundell, Subfractal. Také proto, že jejich tracky podporuji vydáváním na mém labelu Sound Of Acapulco.

Míša Salačová: Hmm, těžké odpovědět, protože jak jsem už napsala výše, můj současný vztah s taneční scénou není až tak intenzivní, jako dřív, tudíž nemám až takový přehled o aktuální produkci. Ale baví mě Paul Kalkbrenner, určitě The Advent, Ben Sims, Chris Liebing a sety Luke Slatera.

Kde čerpáš inspiraci a energii jak v hudebním tak v soukromém životě?
Lucca: Pro mně je inspirace každodenní život... Energii čerpám ze své rodiny, přátel, sportu a vydařeného hraní.

Míša Salačová: Hodně mě „nabíjí“ můj syn a pak ty pozitivní prožitky každodenního života.

www.citadela.info

Dodal: Dalin Vajčner, Apokalypsa, s.r.o.