Zoomujeme na Ken Ishii

Svůj první oficiální počin představil v roce 1993 na dvojitém dvanáctipalci vydaném u belgického labelu R and S Records s poetickým názvem „Garden On The Palm“ (zahrada na dlani). Deska pokořila 1. místo žebříčku NME Techno Chart a získala množství pozitivních ohlasů po celém světě jako nejvíce inovativní a experimentální dílo v současném technu. Britskou techno chart vedl ve stejném roce i jeho další počin, „Pneuma“. Skutečně masívní slávy po celé planetě však dosáhl s vydáním svého prvního alba „Jelly Tones“, které patří k vysoce originálním a dodnes nepřekonaným dílům na elektronické scéně.

Ken Ishii se v první fázi své producentské kariéry nechal ovlivňovat především detroitskou školou, produkcí německých Kraftwerk, EBM matadory Nitzer Ebb a dalšími avantgardními umělci, oslovily jej také styly jako ambient, drum’n’bass či trance. Jak sám uvádí v rozhovoru pro Apokalypsu, zlomem nejen pro něj, ale pro celou tehdejší generaci mladých lidí v Japonsku bylo uvedení legendárního anime filmu Akira režiséra Koji Morimoto.



Píše se rok 1995 a Ken Ishii dokončuje track Extra, atmosférické a vysoce energické techno, jaké Evropa doposud nepoznala. Ken Ishii se rozhodne, že režii videoklipu nesvěří nikomu menšímu než právě režisérovi Akiry, která ho tolik okouzlila. Vzniká animovaný videoklip se strhující atmosférou post-apokalyptického Tokia, který rotuje na MTV a celý svět tak poznává japonskou techno kulturu. Z dalších vydařených klipů jmenujme například „Awakening“.

Ve stejném roce také Ken Ishii hraje na Berlínské Love Parade, kterou tehdy navštívilo přes 300 tisíc lidí a stává se nejznámějším japonským DJem a producentem, ikonou tamní techno kultury. Jaké další mety může ještě pokořit? Odpověď přináší rok 1998, kdy je Ken Ishii vyzván, aby složil oficiální znělku Olympijských her v Naganu. Ta je ve stejné chvíli vysílána v 70 zemích světa. Ken ale neusíná na vavřínech a ve svých vystoupeních stále posouvá hranice: jednou si na podium vezme elektrickou kytaru, jindy zapojí svůj vokál. Dokazuje tak znovu a znovu, že není jen producentem „studené techno hudby“, ale experimentátorem, který do své tvorby dává celé srdce.



V roce 1999 vydává Ken Ishii album Sleeping Madness, první počin, ve kterém spolupracuje s jinými umělci. Eklektické dílo opět posouvá hranice elektronické hudby a daleko překračuje rámec techna. Ken si z širokého okruhu přátel po celém světě vybírá například Spookyho, Talvina Singha, Mike Ladda a další. Kritici šílí nadšením.

Následující léta pro Ishiiho znamenají především spoustu času stráveného na cestách po festivalech a největších tanečních akcích po celém světě. Stává se rezidentem legendárního newyorského klubu Twilo, objevuje se v japonské verzi časopisu Vogue či na titulní stránce amerického časopisu Newsweek.

Zřejmě není jednoduché spočítat všechna dosud vydaná díla tohoto jedinečného umělce, protože kromě vlastního jména vydává pod mnoha pseudonymy, známé jsou např. Rising Sun, Flare, Utu, Yoga. Také vydává značné množství remixů, především pro japonské a evropské umělce. Každým rokem až do současnosti mu vychází CD, deska nebo remixové album. Jak prozradil, v současnosti se zajímá o propojení technologií s etnickou hudbou, perkusemi a na začátek příštího roku plánuje vydání prvních počinů s touto tématikou.

Co od něj můžeme čekat na Apokalypse? Vytříbenou DJskou techniku, mimořádný cit pro výběr skladeb a především nevšední techno, protkané energií a osobitým kouzlem člověka, který nosí titul „japonský techno bůh“.

www.kenishii.com

Dodal: Dalin Vajčner, Apokalypsa, s.r.o.