Větší
pavilon B hostil
Main stage, na které se hrál v průběhu večera DnB a jeho spřízněné odnože. Mě hlavně zaujal menší
pavilon C, který byl přechodným domovem pro
Devastator stage, na které se odehrával Hard DnB, Hard Core a French Core. Mé pozornosti neunikly dva poslední zmíněné styly.
Na výstaviště jsem dorazil chvíli po jedenácté hodině, čekal jsem, že v tu dobu půjde i největší množství návštěvníků, jak je na podobné akce zvykem. Opak byl ale pravdou. Ke Křižíkovým pavilónům jdu jen já s mými dalšími sedmi kamarády. Cestou potkávám další známé, a tak se najednou z ničeho nic naše malá tlupa rozrostla do úctyhodného počtu.
Po kontrole, kterou by člověk pronesl snad vše, co chtěl bez jakýchkoliv problémů, jsem se dostal do festivalového areálu. V areálu se pohybovalo ohromné množství lidí, zvěsti o tom, že festival se blíží vyprodání, nebyly tentokráte daleko od pravdy. Okamžitě jsem zamířil na
Devastator stage, kde se už nacházela část přátel a zbylí samozřejmě měli ještě dorazit.
Šatna k mému údivu nebyla ještě plně obsazená. Neváhal jsem ani minutu a mikinu s bundou jsem si odložil za pár zlatek. Zavítal jsem k baru, kde jsem si objednal piva. Natočená piva jsem dostal obratem. Platím dvoustovkou a čekám na vrácení, po chvíli přijde tentýž barman a ptá se, co si dám – když jsem odpověděl, že čekám na vrácení, tak jsem byl odbit. No co říkám si, v životě přijdu ještě o víc, ale ten nenáviděný betonový systém má setsakramensky co do sebe. Beru piva a odcházím za kamarády do kotle.
U mixu stál
Limewax a v jeho okolí postával nemaskovaný Cristian Nardelli. Speaker Luca Lorini tentokráte zůstal doma a tak jsem si tentokráte mohl vychutnat
Art of Fighter Dj set. Jako blesk z čistého nebe, bylo najednou (nebo možná konečně ) půl druhé ráno a proběhlo, pro mě velmi žádané střídání. Ano! Konečně je to tu! Na velké domácí halové akci se poprvé bude hrát Hard Core! A ne jen tak ledajaký ale Italian Hard Core. Cristian vytáhl jako první track produkci svého alter ega
Meccano Twins - Unnecessary sacrifice. V zápětí nemohla chybět další superstar z labelu Traxtorm record DJ
Mad dog a jeho
Losing My Religion. Ten kdo se stejně jako já těšil na Italian Hard Core sound, tak dostal pořádný příděl v podobě
Meccano Twins & Mad Dog – Meccane a
Art of Fighters – IFTK. Nemohl snad ani nechybět legendární
God's Fury. V závěru Cristian zavzpomínal na loňský festival Dominator hymnou
Nirvana of Noise. No a nemohl se jinak rozloučit než jejich klasickým
Oh My Sun. Hodina a půl energie, veselých obličejů a rukou nahoře. Takový support jsem od domácího publika ani nečekal. Ale co, aspoň je konečně vidět, že i k nám dorazila vlna hard dance music, která se pomalu ale jistě začíná dostávat lidem pod kůži.
Dalším kdo se objevil u mixu, bylo italské duo, které je v České republice velmi oblíbené. Ano jsou to oni – dobře známí
The Sickest Squad! Ti sebou tentokráte dovezli jejich nové album
Opera Prima. Hodina a půl nefalšovaného French Core od odborníků na slovo vzatých. Během jejich setu zazněly snad všechny skladby z nového alba. Osobně se mně líbí jejich
I Will Found You, Opera Prima, Offsick a
Sick Lullaby. Během jejich setu kluci nezapomněli oprášit i klasiky a roztočili track
Shadowlands Terrorists - Shadowlands Anthem (The Sickest Squad Bootleg). Na samotný závěr si kluci nechali, jak jinak než svou produkci -
The Sickest Squad – Ancsflt. Hodina a půl v jejich společnosti utekla jako voda a to byl tedy pěkný fičák. Kluci díky a na jaře si to zopakujeme!
Poté na řadu přišli naši „zlatí hoši“- tedy vlastně
Hungry Beats. Ti se s tím hned od začátku nepárali a spustili pěkně zostra. Jejich zatím nevydaná věc
Hard Shit kopala pěkně a tvrdě! Kluci prostě vědí, co jejich fans mají rádi. Vy z vás, co jste byli na vystoupení až do konce, tak jste měli šanci si vyslechnout, jak bude znít jejich nové album
The Beginning Of Hell. Album bude obsahovat celkem dvanáct tracků a vyjde koncem tohoto roku na sublabelu Altern-hate, který má pod palcem Tieum. Na tomto sublabelu vydávají své počiny jména jako Ophidian, Unexist či Tommyknocker. Osobně se na album velmi těším.
Bohužel na poslední část akce, na vystoupení Igoa, mně již nezbýval čas. A tak jsem chtě nechtě musel opustit brány holešovického výstaviště. Na párty jsem uvítal venkovní „odpočinkový“ prostor, kde bylo možné se za nějakou tu kačku občerstvit. Bez mikiny to byl ale vyloženě hazard pro lidský organizmus rozpálený z tance. Ale na druhou stranu čerstvý vzduch je čerstvý vzduch a toho v prostoru haly bylo pramálo. Vizuálně mě hodně překvapila Devastator stage na níž nechyběla slušná projekce, barevná světla a pestrobarevné lasery. Přesně taková stage, jaká je standardem na zahraničních eventech.
K mé spokojenosti jsem potkal velké množství přátel, s kterými se převážně potkávám na zahraničních eventech, jenž dotvářeli tu správnou párty atmosféru! To, že festival byl skoro vyprodán, je jen hladovým důkazem o nouzi kvalitní hard dance produkce. Doufám, že to bude snad i příslib na další pokračování v příštím kalendářním roce! Atmosféra byla famózní a tento Imagination Festival rozhodně řadím k dosavadně nejlepším festivalům s Hard Core obsazením u nás.
Jediným záporem této akce byla v určitém směru „zabedněnost“ a neznalost Hard Core scény ze zahraničí a do jisté míry velmi konzervativní postoj k Hard Core zábavě českých fans. Časté nepochopení pro hakken či pogování mě vedlo jen údivu. Neznalost a opovrhování této zábavy, jež je v jiných zemí spolu se znalostí tracků alfou a omegou Hard Core komunity. Očekával jsem prostě víc tolerance. Když shrnu všechny klady a zápory, tak se přesto vše jednalo o kvalitní domácí akci, kdo nebyl, rozhodně prohloupil. Doufám, že v příštím roce si to zopakuji!