Reportáž z koncertu City and Colour

Když jsem v neděli 9. února dorazila do Roxy, příjemně mě překvapilo, kolik lidí tam bylo. Nečekala jsem, že o kanadský romantický folk bude takový zájem, zvlášť v neděli večer kdy by se leckdo potřeboval vyspat na další týden. Za chvíli už se na podium vrhla nenápadná předskokanka a taktéž Kanaďanka Hannah Georgias se svou kapelou. Hlas má nádherný a umí s ním skvěle pracovat. Kytaru má luxusní a rozhodně ví, co dělá. Z vystoupení jsem ovšem měla dojem, že zbytek kapely jí poměrně dost překáží. Monotónní splašené bicí jako by znaly pouze jeden jediný rytmus, znuděná basa a nezajímavě napsané skladby. Hannah má v sobě velký potenciál, ale mnohem více by jí slušela sólová rovina.
 
Po třičtvrtěhodině poměrně relativní nudy a za zvuků intra na podium konečně dorazili chlapíci v čele s Dallasem Greenem aka City and Colour. Úvod tvořily skladby z posledního alba The Hurry And The Harm, které vyšlo v červnu loňského roku. Rozjezd to byl poměrně nesmělý ale i přesto mě docela bavil. Folkovo-popovo-rockovému zvuku kapely vévodil Dallasův příjemný hlas. Po chvíli se zbytek kapely odebral do zákulisí a Dallas na nás zůstal sám. Ve flanelové košili, s potetovanýma rukama i krkem, s kytarou a foukací harmonikou spustil zajímavou verzi skladby Body In The Box.

Sólová část byla jednoznačně vrcholem večera. Po ní už nás čekalo na můj vkus poměrně repetitivní vystoupení. A o tom, že by Dallas uchvátil, ohromil anebo si podmanil Prahu, jako se píše v reportech na jiných hudebních serverech, v mém případě nemůže být řeč. Velkou poklonu ovšem musím vytřihnout kytaristovi Dantemu Schwebelovi, jehož neuvěřitelná sóla dostávala zaslouženě mnoho pozornosti. Je těžké psát o koncertu, ze kterého nemáte v podstatě žádné dojmy, ani výrazně pozitivní, ale ani výrazně negativní, pokud ovšem absence dojmu není sama o sobě negativem.