Jerry & Misa Salacova: Naposledy na Boby

Pamatujete si ještě, čím jste chtěli být, když jste byli malí? Řekněme, když vám bylo 9?

Jerry: Učitel matematiky a tělesné výchovy.

Míša: V devíti letech jsem o budoucím povolání ještě moc neuvažovala. Je sice pravda, že mě už opustily typicky dětské představy o práci veterinářky, kosmonautky nebo učitelky, ale o tom, co chci skutečně dál dělat, jsem začala přemýšlet až o pár let později – v souvislosti třeba s blížícím se ukončením gymnázia.

Všimli jste si za dobu svého hraní, že se nějakým způsobem mění věková skladba vašeho publika? Tedy, jestli třeba na začátku vaší kariéry DJe na vás nejvíc pařili spíše starší a dnes publikum omládlo nebo vaši fans "rostou s vámi"?

Míša: Je pravda, že mezi publikem už nevidím třeba tolik „známých tváří“, co dříve, ale jsou skalní fanoušci, kteří mě „provází“ celou dobou, co hraji – což je samozřejmě moc hezký pocit. Ale stejně tak ráda vidím nové tváře, ze kterých se u dalších setkání stávají fanoušci noví.

Jerry: Připadne mi že pár lidí zůstává stejných, ale většinou jsou to nové a nové generace. Je to úlet.

Když byste si mohli udělat jeden úplně celý volný den podle svých představ, jak by vypadal?

Jerry: Budu se od rána až do večera plně věnovat své malé Zuzance, ale to je asi v současné době nemožné a musí se to změnit!

Míša: Mě do velké míry naplňuje a baví má práce, takže si nedokážu představit den, který trávím bez ní. Jsem asi trochu „workoholik“, takže si u práce zároveň i odpočinu. Navíc se nesoustředím jen na jednu věc, takže nežiju stereotypně. Nejvíc času mi zabírá práce na Apokalypse a Citadele, ale pak také píšu scénáře pro pořad Frisbee na Óčku, který jednou za 14 dní i moderuju, nově mám i další lifestylový pořad, který moderuji a připravuji scénáře, do toho hraju, starám se o rodinu… Je toho docela dost :). Jinak si užiju volný čas asi stejně, jako každý jiný – s rodinou, přáteli, prostě někde ve společnosti. Aktivity jako nakupování nebo vysedávání někde v kavárně mi nic moc neříkají.



Máme tu přelom školního roku, nemůžu se nezeptat, jací jste byli studenti? Byl někdy důvod k úvahám o ztrátě vysvědčení, případně útěku z domova?

Míša: Tak do takového extrému, že bych uvažovala nad útěkem z domova nebo nějakou „úpravou“ vysvědčení, moje situace naštěstí nikdy nedospěla :). Což neznamená, že jsem byla naprosto vzorný student. Jasně, učila jsem se, nechtěla jsem mít nikdy špatné známky, ale byly předměty, které mě nebavily – matematika nebo fyzika. Tam už to pak šlo hůře, ale propadnutí naštěstí nikdy nehrozilo :).

Jerry: Připadne mně, že to už někdy od sedmé třídy bylo na denním pořádku: ztracená žákajda nebo přepisování známek, na to jsem byl odborník :). Útěky z domu, to bylo spíš až na střední – tam bylo vždycky všechno hnaný do extrému.

Co byste za peníze nikdy neudělali?

Míša: Nikdy bych se nenechala „zaplatit“ pro nějakou věc, která by ublížila komukoliv, koho mám ráda nebo za kterou bych se pak musela stydět.

Jerry: Je spousta věcí co bych za peníze nedělal. Třeba nepodrazil kamaráda.

Co vám udělalo v poslední době největší radost?

Jerry: Je to už dva a půl roku, co mně dělá největší radost Zuzanka.

Míša: Asi dobře odvedená práce, ale radost mi dělá každý den spousta maličkostí, třeba procházka s pejskama, hezké počasí, nebo jen pocit, že žiju tak, jak jsem si představovala :).

Jak se díváte na vývoj klubové muziky za poslední dva roky? Očekáváte v blízké budoucnosti nějaký zlom? Nebo se takový zlom podle vás již odehrál?

Míša: Mám pocit, že během uplynulých dvou let se taneční scéna vyvíjí velmi rychle a přináší daleko víc nových talentů, než dřív. Velkou míru na jejím „rozkvětu“ má také dostupnost produkce, hlavně díky digitalizaci a MP3. Na druhou stranu to má i svá negativa – prosadit se v tom obrovském náporu nových DJů je už docela těžké.

Jerry: Myslím, že se blížíme na velkou hudební křižovatku a ne jen na hudební.

Vaše pozice na domácí scéně je již delší dobu stabilní, dá se říct, že jste na výsluní popularity. Co poradíte těm, kteří o něco takového také usilují?

Míša: Určitě, aby se nenechali odradit případným počátečním neúspěchem a šli si tvrdě za svým.

Jerry: Musí to jít hlavně od srdce. Všechno se za peníze koupit nedá.

Existuje věc, které jste se kvůli hraní museli vzdát? Co pro vás bylo v tomto směru nejtěžší?

Jerry: Rodinného pohodového víkendu. Nejtěžší bylo přesvědčit manželku, ale na druhou stranu musím uznat, že je tolerantní :).

Míša: Určitě spánku, který mi s přibývajícím věkem už někdy trochu chybí. Proto není mým cílem užívat si každou party „na doraz“ tak, jak tomu bylo dřív :). Navíc, většina DJů si po náročném víkendu může dovolit několik dní „nevylézt z postele“, což já nemůžu. Pondělkem pro mě začíná pracovní týden, bez ohledu na to, jak jsem trávila víkend. A taky mám rodinu – manžela a dvě psí děti, kteří musí jíst, o které se někdo musí starat :). I když – i ty psy jsem naučila, že venčení se někdy posouvá a spí se trochu déle (a dokonce to vypadá, že si to začali i užívat :)).


Připravujete pro návštěvníky Apokalypsy nějakou specialitu? Na co se můžeme těšit již nyní?

Míša: Ano, na každém dílu se snažíme přinést nějakou inovaci a myslím, že se nám to i daří. Mnozí si jistě vzpomenou třeba na vodní stěnu nebo na LED panely, které na minulé Apokalypse vytvořily určitou „bránu“. Nicméně myslím, že ta největší novinka nás zatím čeká, a momentálně se řeší její velikost a variabilita – protože ta souvisí s Bobycentrem a jeho podiem, a jak všichni víte, z těchto prostor se stěhujeme, a tudíž to značně zkomplikovalo výrobu – no snad se to vše podaří naplnit :-) uvidíte :o)

Jerry: No prostě bude to mejdan! Je to naposledy na Boby, tak pojďme do toho :)

Dodal: Dalin Vajčner, Apokalypsa, s.r.o.